Fazíl Abid Attíja přelepil výkladní skříně svého krámku v Karbale novinami s fotografiemi Saddáma, pořízenými krátce po sobotním dopadení. "Tady ho máme. Podívejte se na toho psa, na toho osla," říká Attíja každému, kdo přijde nakupovat. "Jsem šťasten, že to s ním tak dopadlo. Ten člověk zničil naši budoucnost, ale mé rány se nezhojí, dokud ho neuvidím viset," dodává nenávistně. Jeho bratr byl po šíitském povstání v roce 1991 popraven.
Šíité, kteří tvoří 60 procent obyvatelstva Iráku, těsně po válce v Perském zálivu povstali proti vládní sunnitské menšině. Boje trvaly několik týdnů a zahynulo v nich mnoho tisíc šíitů. Většina z nich skončila v hromadných hrobech. Saddám je i pak pronásledoval a zbavoval se hlavně šíitských duchovních.
Jedním z nich je Muhammad Bakr Sadr, který byl popraven v roce 1980. O devět let později zřejmě Saddámovi tajní agenti v Nadžafu zabili dalšího duchovního, Muhammad Sádika Sadra.
Podle výpovědi člena současné irácké vládní rady Muvaffaka Rúbáího Saddám těchto činů dodnes nelituje. Rubáí a další tři jeho kolegové se s bývalým prezidentem mohli sejít v neděli po jeho zatčení. Saddám si z nich prý dělal legraci a ptal se na oba zavražděné Sadry.
Pro popravu je zástupce velkého ajatolláha Alího Husajna Sistáního v Karbale šajch Mahdí Karbalí. "To je spravedlivý trest. Je to trest muži, který zničil a destabilizoval celou oblast," říká duchovní.
Představitel radikálních šíitů a syn zavražděného Sádika Sadra Muktadá vydal hned v sobotu po Saddámově zatčení prohlášení a navrhl v něm, aby se 13. prosinec stal "dnem národního usmíření a vzniku svobodného, demokratického, nezávislého a jednotného Iráku". "Svítání bez Saddáma je plné slunce," řekl.
Karbalský taxikář Ádil Abdalí mluví z duše mnoha prostých šíitů: "Ty snímky zatčeného Saddáma jsou skvělé, ale přejeme si, aby nám ho Američané vydali. Chceme ho mučit tak, aby zemřel našima rukama. Mučit ho třeba rok a pak ho zabít."
Obchodník Muhammad Mahmúd Alí bojoval v roce 1991 proti iráckým jednotkám 21 dní, ale pro popravu Saddáma není. "Nechal bych ho naživu, aby se stal mementem pro mladé i staré lidi na celém světě, aby nedělali to, co dělal on. Posadil bych ho do klece a nechal každého, aby si na něj přišel plivnout," říká.
Duchovní Džalál Hasnaví strávil ve vězení čtyři roky. "Lidi by nejvíc uspokojilo, kdyby klec se Saddámem projela všechny provincie země a kdyby se mohli vyjádřit k tomu, co s ním udělat. Ten muž má na kontě nespočetné zločiny," říká Hasnaví, který zažil krutosti i mučení saddámovského žaláře.