V roce 1962 byl promován na doktora teologie na Papežské lateránské univerzitě. V letech 1960-1962 byl současně knihovníkem Papežského pastoračního ústavu na téže univerzitě a tajemníkem nově založeného patristicko-středověkého ústavu "Jan XXIII.". V roce 1963 byl jmenován ředitelem knihovny Lateránské univerzity a byl jím až do roku 1991. V roce 1964 získal licenciát církevního práva na Ústavu obojího práva Lateránské univerzity a diplom školy paleografie a diplomatiky při Vatikánském tajném archivu.
V době svého působení na Lateránské univerzitě spoluorganizoval ve spolupráci s římskou Křesťanskou akademií odborná sympozia: Brixen 1969 (sv. Cyril a Metoděj), Brixen 1973 (Tisíc let pražského biskupství), Norimberk 1978 (Karel IV.), Brixen 1981 (Jan Hus), Verona 1983 (sv. Vojtěch), Ellwangen 1984 a 1985 (sv. Cyril a Metoděj). Spolupracoval též s římským měsíčníkem "Nový život" (Řím 1960), s Vatikánským rozhlasem, s deníkem "L'Osservatore Romano". Řídil též v letech 1968 - 1989 náboženskou edici římské "Křestanské akademie" (1968 - 1989), v níž vyšlo 110 svazků. Současně spolupracoval při různých příležitostech s římskými ústředními církevními úřady a s filatelistickým a numismatickým oddělením vatikánských pošt při navrhování série známek s českou a ekologickou tématikou.
Dne 29.4.1991 byl Jaroslav V. Polc jmenován docentem pro obor církevní historie Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy (KTF UK) v Praze a 14.10.1992 profesorem pro obor katolických církevních dějin a patrologie. Od roku 1994 byl rovněž členem odborné komise Českého historického ústavu v Římě. V čele KTF UK stál jako děkan v letech 1997-2002. Zemřel 15.1.2004 v pražské Nemocnici pod Petřínem.
V článku byl použit odstavec ze životopisu uvedeném na stránkách KTF UK.