Seznamka
Exkomunikace je jeden z církevních trestů. Podrobně o církevních trestech pojednává církevní zákoník CIC 1983 ve své šesté knize v kánonech 1311 – 1399. Jelikož není možné v tomto prostoru doslovně odcitovat všechny zmíněné normy, pokusím se o jejich stručné shrnutí.
Předně bych uvedl, že církev má vrozené právo napravovat věřící sankcemi, aby dala najevo, že má zájem na pořádku; jakožto organizace potřebuje katolická církev normy a sankce. Trest exkomunikace patří mezi censury, což jsou tresty, které prvotně směřují k nápravě delikventa a druhotně k nápravě pořádku.
Exkomunikovaným se zapovídá jakákoliv ministrální účast na eucharistii a při jiných úkonech veřejného kultu, dále udělovat svátosti a svátostiny a přijímat je a také zastávat církevní úřad nebo službu či provádět úkony jurisdikce.
Trest exkomunikace může být jednak "latae sententiae" - tj. postihuje delikventa již samotným naplněním skutkové podstaty (tedy například již zmíněným spácháním potratu) nebo "ferendae sententiae", který vzniká až po rozhodnutí právní moci, které je o něm vyneseno.
Mezi nejzávažnější delikty, které jsou trestány exkomunikací vyhrazené apoštolskému stolci patří například zneuctění Nejsvětejší svátosti, fyzické násilí na papeži, přímé porušení zpovědního tajemství apod.
Trestem exkomunikace, která není vyhrazena apoštolskému stolci, se trestá delikt schizmatu, hereze, apostaze a také spáchání potratu (ten kdo si jej nechal provést i ten kdo jej vykonal).
Žádnému církevnímu trestu nepodléhá ten, kdo ačkoliv porušil zákon, nedovršil 16 let, nezaviněně nevěděl, že porušuje zákon nebo příkaz, kdo jednal pod vlivem fyzického násilí či těžkého strachu apod.
