Seznamka
Rozhodně by měli mít stejná práva a v určitém smyslu i stejné příležitosti. Proč jen v určitém smyslu? Protože pro nás, kteří se hlásíme ke křesťanství, není absolutním ideálem žena, která se vyrovnává mužům v rychlosti vytažení pistole, ba ani prezidentka velmi úspěšné nadnárodní společnosti, která vyniká v šéfování, brilantním marketingu nebo ovládá taje obchodních fíglů a ostrých loktů.
Tyto názory lze jistě zpochybnit, pokusím se o to dokonce sám. Katolická světice Zdislava, patronka rodin, řídila úspěšně rozsáhlá panství a na rozdíl od dnešních manažerů neznala slova, jako je "krach" nebo "správcovství konkursní podstaty" - možná i proto, že jako žena nezapomněla, co je soucit, trpělivost a obětování se.
Johanka z Arku velela velkému vojsku neméně zdatně, možná i lépe než stratégové dnešních supermoderních armád. Je to ovšem pravidlo? Nikoliv, spíše výjimka pravidlo nepotvrzující. V každodenním životě je nesrovnatelně více docela obyčejných žen než manažerek nebo kriminalistek. Běžný život se totiž skládá z převážně běžných problémů. A nás zajímají těžkosti žen především ve vztahu k rodině, která jediná je základem lidského společenství.
V čem je tedy žena jiná než muž, pomineme-li několik samozřejmých a nebojím se říci půvabných fyziologických odlišností? Každý zkušený kantor ví, že dívky už ve školních lavicích dospívají nejen fyzicky, ale především psychicky a citově nesrovnatelně rychleji než chlapci.
Třeba jednou, až se zbavíme dogmatických předsudků, možná znovu objevíme, že ta kdysi běžná oddělená školní výchova měla velmi racionální jádro. Jinými slovy - dokud nepřestaneme znásilňovat přirozenost, budou se dívky ve třídě dál nudit a přizpůsobovat "drsným chlapům" ze sousední lavice.
Nedávno mne opravdu zarazilo, když jemná a něžná dívka v autobuse špitla své kamarádce: "Ty vole, fakt se ti líbí?..." Když pak dospějí, dostává se jim dalšího svérázného vzdělávání z časopisů, jejichž titulky hovoří sami za sebe: "Jak ho dostat do postele". Následuje jiný fundovaný návod typu "Deset rad, jak svést šéfa". A mnohé další. Inu, dobrá rada nad zlato.
Jsou to návody možná čtivější než poučení, jak se připravit na mateřství či po narození dítěte na jiné, někdy dost těžké úkoly rodinného rozpočtu. A když jsme u toho. Opětovně zdůrazňuji, že ženy by měly mít za stejnou práci stejnou odměnu jako muži a možnost stejného uplatnění. Nezapomínejme však na to, že ty největší věci se nedají zaplatit.
Podle mne je mnohem větší umění dobře vychovat tři děti než vést nadnárodní firmu. Společnost proto musí vytvářet podmínky pro to, aby otec byl alespoň určitou dobu po narození dítěte, minimálně alespoň do začátku školní docházky, schopen uživit celou rodinu a matka se mohla věnovat opravdu těm důležitějším věcem.
Vzpomeňme si jen, jak za minulého režimu v mrazivém ránu, ještě za tmy doslova prchaly z domovů matky s dvouletými i mladšími, rozespalými a vrnícími ratolestmi do jeslí, aby stihly nástup do budovatelské práce. Dnes je však doba k ženám stejně krutá jako v padesátých letech minulého století, pouze se tlak z traktoristek přesunul i na úspěšné manažerky, jejichž děti dnes bloudí v přepychových, ale zoufale prázdných haciendách.
Je to výhradně křesťanství, kterému patří budoucnost, neboť pouze ono přináší onu kacířskou myšlenku, že žena není nepovedený muž, ale stvoření naprosto jedinečné. A je to bohužel povýšenecké odmítání křesťanských hodnot, které vede ke stále většímu zotročování žen.
Takže shrnuto: Žena je víc než jen slabý chlap. Pohlaví totiž spolu nemohou bojovat v duchu marxismu - urvi, co můžeš. Musí spolupracovat. Žena je v mnoha směrech těžko srovnatelná s mužem, protože do všeho, co dělá, vkládá celé své srdce, intuici, cit a trpělivost. Pokud toto nepochopíme či dokonce odmítneme, můžeme si o slovně tolikrát omílaném zlidštění občanské společnosti nechat jen zdát.
Autor je poslancem Parlamentu ČR
