Silnému i šokujícímu Gibsonovu filmu Umučení Krista jistě lze vytknout mnohé. I to, že nezachovává vyvážený poměr mezi radostnou zvěstí Ježíšovy vykupitelské oběti a až příliš realisticky podaným násilím. Nezasvěcenému se může zdát míra Kristova pokorně snášeného utrpení nesrozumitelná, třebaže se v příběhu o jeho smrti vynořují – možná trochu schematicky – i základní evangelijní souvislosti.

Úplně jinak ale působí Gibsonovo dílo na člověka s náboženským povědomím, zvláště pak na svátečního křesťana, uvyklého kříži spíše jako artefaktu. Už název filmu však naznačuje, o co jde. Umučení  Krista je výpovědí o mučení, které svou bezbřehou surovostí jen dokumentuje, že na kříž byl přibit už umučený člověk.  A že tento pogrom na nevinného byl nenávistnou odpovědí na učení lásky, i lásky k nepřátelům.

V tomto pojetí má zdůraznění násilí svůj smysl. Jak řekl sekretář vatikánské Kongregace pro nauku víry Augustin Di Noia, pro mnoho katolíků, kteří film uvidí, „už nikdy nebude mše taková, jaká byla předtím“. Filmové obrazy zbídačelého Krista odpovídají i slovům proroka Izaiáše, když anticipuje trpícího Božího služebníka: „nemá lidskou podobu, je tak nevzhledný, že v něm nemůžeme najít zalíbení“ (Iz 53,2). Film tedy není žádnou oslavou násilí, jak se snaží tvrdit někteří kritici, krutost zde není glorifikována, její nesmyslnost vyvolává jen nechuť a odpor.

Také obviňování filmu z antisemitismu je podle shody mínění seriózních recenzentů a historiků zcela nesmyslné. Dějinný příběh je založen na věroučném rozdílu mezi lidem staré a nové smlouvy, ale jeho filmová podoba neviní ze smrti Ježíše Krista žádnou rasu. Jak řekl sám tvůrce, Mel Gibson: „Tento film je o lásce, naději, víře a odpuštění. Ježíš zemřel pro všechny lidi, trpěl pro nás všechny“.

Srovnáváme-li mediální ohlasy na Gibsonovo Umučení Krista a na nedávno uvedenou Hadererovu knihu Život Ježíše, můžeme si všimnout ještě jednoho zajímavého úkazu. Jakmile se objeví cokoli pozitivního o křesťanství, zároveň se také projeví snahy to zpochybnit. Ale jde-li o zkreslení, zesměšnění či pošpinění křesťanské víry, ihned je to obhajováno svobodou projevu. Není v tom právě ono pokrytectví, před nímž varuje Ježíš Kristus?

Autor je poslancem za KDU-ČSL