SeznamkaOvšem představitelé církve se dlouho staví proti vstupu země do EU. Obávají se o osud víry v západně a ateisticky ražené EU. "Katolické náboženství, to je náboženství pro chudé lidi," říká polská studentka Magdalena Loniaková. "Ale to se změní, až si lidé zvyknou na lepší životní úroveň. Pak jejich víra nutně ochabne." To je názor, který zcela odpovídá zkušenostem zemí, které jsou členy EU už nějakou dobu.
Po vstupu katolického Španělska a Portugalska do unie v 80. letech tam víra ztratila na významu. Je tu ale jeden rozhodující rozdíl. Nové členské státy byly až na ostrovní Maltu a Kypr součástí bývalého východního bloku. Církve tu byly masivně utlačovány, křesťané dokonce částečně pronásledováni. To mělo často za následek zvláštní věrnost věřících vůči církvi. "Za poslední půlstoletí jsme byli svědky spontánní a nezištné činnosti církví a záliby křesťanů v riziku," míní maďarský odborník na církevní problematiku András Máte-Tóth. To se nedá jen tak lehce vymazat. Například Slovinsko a Polsko se vehementně zasazovaly o začlenění zmínky o bohu do evropské ústavy. A Polsko (i Malta) trvá navzdory EU na svých přísných potratových zákonech.
Rovněž Slovinsko, Slovensko nebo Litva jsou převážně katolické. Převážně protestantské jsou jen Estonsko a Lotyšsko. V některých zemích ale potlačování církví za komunismu vedlo k tomu, že věřící zůstala jen malá menšina občanů. András Máte- Tóth a jeho kolega Paul Zulehner v jedné studii doložili, že zjevně "nejnekřesťanštějším" regionem Evropy je Česko, nepočítáme-li východní Německo.
Generální tajemník Rady Evropy Walter Schwimmer přesto nevylučuje, že víra v nábožensky chladných zemích po vstupu do EU získá nový impulz. "Albánie byla prvním ateistickým státem světa," připomíná, "a i tam našlo náboženství opět své místo v životě společnosti."
Ani v dosavadních zemích EU nebyl náboženský život jednotný. Jen na základě čísel jsou občané EU většinou katolíci, některé státy jako Dánsko a Švédsko jsou však téměř stoprocentně evangelické. A taky je tu jedna zcela pravoslavná země: Řecko. Ve Francii nebo Německu žijí kromě toho miliony muslimských přistěhovalců, ve Velké Británii také hinduisté a sikhové. Rovněž ve vztahu mezi státem a církvemi vedle sebe v EU existují různé modely. "Je tu například anglikánská státní církev ve Velké Británii, jejíž hlavou je dokonce královna," srovnává Schwimmer, "a je tu světský francouzský stát. Zcela jiný vztah mezi státem a církvemi je v Německu a Rakousku".
Další kandidáti na přijetí do EU budou pravoslavní. Bulhaři a Rumuni doufají, že budou přijati v roce 2007. V Rumunsku byla dosud vyznání mimo dominující pravoslavnou církev sotva brána na vědomí, říká studentka Corina Golgorziuová, sama pokřtěná pravoslavnou církví.
Vstup její země do EU by z náboženského hlediska měl za následek, "že by Rumuni uznali, že v Evropě existují i jiná náboženství," míní Golgorziuová. Takový následek by mělo i případné přijetí Turecka. Vstupem téměř čistě muslimské země by se náboženská mapa EU znovu zásadně změnila. Kdyby se bývalo podařilo Kypru vstoupit do EU jako celek, včetně turecké části, mohla si to EU částečně vyzkoušet.
