Třetí host, historik Dr. Jiří Hanuš, vystoupil s příspěvkem, který se vyznačoval věcnou stručností a vzhledem k předchozím referátům se omezil jen na několik poznámek. Ve svém příspěvku uvedl, že křesťanství přineslo oddělení světské a duchovní moci; to vnáší do vzájemných vztahů mezi církví a státem napětí.

V dalším vývoji došlo ke sepjetí evropských církví se státní mocí zejména ve středověku. V sekularizačním období se stávají církve duchovnější, v liberálním období dochází k nepřátelským odlukám církve od státu v románských oblastech.

Další formou odluky nepřátelské jsou komunistické formy, kde však nešlo o odluku církve od státu, ale odloučení občanů od náboženství vůbec. Odluka přátelská - americký model - nemá tradici v kontinentální Evropě. K problému odluky církve od státu uvedl, že odluka existuje, církve jsou svobodné a neparticipují na státní moci. K problému financování církví připomněl, že existují výhrady ze strany nevěřících k tomu, aby platy duchovních byly hrazeny z veřejných prostředků; úskalím je také nebezpečí finančního ovládání duchovních. Dalším úkolem je  větší finanční angažovanost členů církve.

Čtvrtý referát, z úst ekonoma dr. Ing. Marka Loužka, vycházel z ekonomických kritérií a jejich aplikací na církve a náboženství. Základní teze zněla, že církev potřebuje konkurenci. Vycházel z pohledu na církev jako na ekonomický subjekt a aplikoval ekonomické parametry na církev a její fungování.

V otázce posuzování náboženství, zda jde o veřejný, nebo soukromý statek, se přiklání k názoru, že je to soukromý statek - tedy zboží, které se musí prezentovat v nabídce, aby se zvýšila poptávka trhu - zájemců o tento statek. Připomněl americký způsob fungování církví a jejich vlastního fungování, který je postaven na samofinancování. Církve, dle těchto kritérií, pojímá jako firmy, které musí být konkurenceschopné a jejich duchovní se musí chovat jako manažeři, kteří zajišťují atraktivnost svého statku - zboží. Stát platí jen za služby, které si objedná u "soukromé firmy" - církve, jako státní zakázku, duchovní působící v armádě, věznicích atd. Tento příspěvek zřejmě nevíce korespondoval s postojem moderátora, což se projevilo souhlasným stanoviskem a pozitivním hodnocením.

V diskusní části zazněly zajímavé dotazy a podnětné názory.V jednom diskusním příspěvku zazněl názor, že stát by měl jasně formulovat význam a přínos církví v duchovní a kulturní rovině a projevit jim podporu z veřejných zdrojů, stejně jako podporuje jiné kulturní instituce. Uvedl, že např. nemá výhrady, aby přispíval ze svých daní na provoz Národního divadla, i když tam nechodí, taktéž podobně nemá výhrady, aby přispíval na provoz církve, i když do kostela nechodí, protože uznává u obojího kulturní a duchovní přínos pro celou společnost.

Jako další téma v diskusních příspěvcích zaznělo statistické zjištění míry religiozity států  EU, v níž ČR je pod 50 %. Jsou různé přístupy k zjišťování religiozity v jednotlivých  státech EU. ČR má sice nízkou religiozitu, ale není ateistickým státem. Podle mínění diskutujícího jsme národ spirituální, je zde velké procento lidí uznávající vysoké mravní a duchovní hodnoty, které vycházejí z židokřesťanské tradice.

Jiný diskutující ve svém vystoupení připomněl, že Bible používá různá přirovnání z oblasti sportu, zemědělství i z obchodu, ale nelze převádět celé náboženství jen na jedno z hledisek, tím méně pouze na ekonomické. Závěrem dodal, že běda zemi, kde ekonomové vládnou. Na to reagoval poznámkou moderátor diskuse, že se nemusí bát, protože ve vládě žádní ekonomové nejsou. Biskup Dominik Duka připomněl, že každý obor má své metody a kriteria zkoumání a nelze je v jednom oboru používat stejně jako v druhém.

Na závěr pan prezident Václav Klaus jako moderátor označil diskusní seminář za velice podnětný a přínosný. Prohlásil, že vztahy nejsou tak nepříznivé a problémové, jak se mnohým jeví, uvedl to na příkladu, že pan ministr a pan biskup seděli přátelsky vedle sebe, aniž by došlo k nějakým konfliktním situacím. (Nutno dodat, že to bylo zásluhou vstřícnosti pana biskupa Duky, který sám vyzval k většímu pochopení církví, které byly léta pronásledovány a jejichž věřící jsou citliví na jednostranné  aktivity státu.)

Jako účastník tohoto diskusního semináře mohu říci, že příspěvky a diskuse na tomto odborném semináři potvrdily, jak velice citlivé a složité je téma vztahů státu a církví a jak naléhavá je potřeba realizovat tyto akce. Jako občan a katolík vítám takové akce, protože není mně a dalším třiceti procentům věřících občanů tohoto státu není lhostejné, jak jsou a jak budou uspořádány poměry státu a církví.

Není nám jedno, že se o nás jedná bez nás. Není nám jedno, že v jednáních za stát se promítá ateistická ideologie a liberální přístup, ačkoliv má být stát nábožensky a ideologicky neutrální.

Diskusní seminář iniciovaný panem prezidentem je vstřícným krokem a pozitivním signálem, že je zájem řešit tyto citlivé otázky s ohledem na postoj a názor těch, kterých se to týká - občanů sdružených v církvích. Je na nás věřících, abychom vstoupili do této diskuse. Tento seminář jsem  uvítal, protože tytéž cíle sleduje občanské sdružení Společnost pro dialog církve a státu, které  usiluje formou osvěty, diskuse a vzájemného dialogu překonat izolovanost církví a věřících; integrovat je do pluralitního systému, uznat místo a roli církví na vytváření společného dobra v současné společnosti.

První část článku naleznete zde.