Údajný pohřební rubáš Ježíše Krista, který je znám pod názvem turínské plátno, je autentický, ačkoliv katolická církev ho za takový oficiálně nepovažuje. Tvrdí to v rozhovoru pro švýcarský deník Le Matin renomovaná švýcarská badatelka a odbornice na dějiny textilií Mechthild Fluryová-Lembergová.

Odbornice po šest týdnů zkoumala plátno, do něhož podle tradice Josef Arimatejský zabalil Ježíšovo tělo poté, co bylo sňato z kříže. Výsledkem je prý řada důkazů, které podporují její hypotézu.

Plátno bylo utkáno z druhu lnu, který byl ve své době velmi drahý. "Otisk představuje muže ukřižovaného přesně tak, jak to popisují evangelia: přibitého na kříž za zápěstí a nikoliv za ruce, jak to ukazuje většina středověkých zobrazení jeho utrpení."

"Díky krvavým skvrnám, které pocházejí od zad, mohu ujistit, že onen muž byl navíc bičován mnohem víckrát, než jak to vypráví Bible," vysvětluje Fluryová-Lembergová.

V roce 1988 polytechnická škola v Curychu provedla několik zkoušek uhlíku 14 a došla k závěru, že plátno bylo ve skutečnosti vyrobeno mezi roky 1260 a 1390.

Badatelka přesto není přesvědčena, protože je nutné brát tyto analýzy s rezervou, jelikož byl při nich použit kousek látky z okraje plátna. "Tento fragment je mastný a je v něm inkrustovaný uhlík pocházející z požáru, jemuž plátno uniklo v roce 1532 v Chambéry."

Obraz na plátně podle ní vzešel z velmi povrchové oxidace tkaniny. "Neobjevili jsme jedinou stopu po barevném pigmentu a rozvláčné obrysy nás utvrzují v našem přesvědčení, že nejde o kresbu ani o malbu. Nikdo neví, jak vznikl tento negativ obrazu ukřižovaného," doznává Fluryová-Lembergová.

K restauraci rubáše se přistoupilo po požáru, který jej poškodil v 16. století. Tehdy řeholní sestry, které ho přechovávaly, překryly ohněm vypálené díry sešitými kousky látky. Tyto kousky nahromadily velké množství uhlíku, což znamenalo dlouhodobé nebezpečí pro zachování plátna, jelikož se tak urychluje obvyklý proces oxidace.

"Kdybychom nezasáhli včas, podklad tkaniny by ztemněl stejně jako obraz a ten by nakonec zmizel úplně. V současnosti se plátno uchovává v argonu, netečném plynu, jenž právě procesu oxidace brání," dodala. Renomovaná badatelka je přesvědčená, že v plátně byl skutečně zabalen Ježíš.

"Historické argumenty jako například způsob přehýbání plátna či stopy vlhkosti v lemech, stejné jako se objevily na svitcích od Mrtvého moře, naznačují, že rubáš se uchovával v amfoře, což se ve starověku dělávalo."

"V každém případě plátno bude v sobě navěky skrývat alespoň kus tajemství a nikdy si nebudeme jisti na sto procent jeho pravostí. A nakonec je to také záležitost víry, a je dobře, že tomu tak je," uzavírá Fluryová-Lembergová.

Jedinými neoddiskutovatelnými fakty jsou ta, že lněná tkanina, která se uchovává v Turíně, měří na délku 4,36 metru, na šířku 1,1 metru a že ukřižovaná osoba, jejíž mrtvola v ní byla zabalená, byl 1,8 metru vysoký muž s krevní skupinou AB.