Sociologové mluví o prostituci jako o sexuální službě poskytovanou za finanční nebo jinou odměnu. Jak už vyplývá z významu latinského slova prostituere, jde o činnost, kdy nabízející žena vystavuje sama sebe jako prodejní zboží za stanovenou cenu. Prostituce je tedy obchod, jehož příčinami jsou téměř vždy sociální chudoba a psychická bezvýchodnost. Stejné příčiny bychom našli v případech žen dnešní doby, které postávají na teplické silnici E 55, stejně tak žen z dob biblických.

Promluvme si o jedné z nich: V Joz 2 čteme o jerišské ženě Rachab, profesionální prostitutce, která své řemeslo vykonávala v bytě v městských hradbách. Okno s výhledem do Judské pouště a na údolí Jordánu jí umožnilo sledovat dopravu po silnici od východu na západ i cestující křižující město. Muži se u ní zastavovali na noc či dvě, pobyli s ní a mnohdy sdělovali novinky a zprávy o situaci z krajů, jimiž procházeli.

Rachab tak byla informována o dění v okolí víc než občané města, ale méně než král. Jednu noc k ní přišli dva ostýchaví muži, izraelští zvědové, které vojevůdce Jozue poslal na průzkum města Jericha a země vlekoucí se směrem na východ. Nežádali po ní její službu, pouze úkryt. Zaplatili jí štědře a po několik dlouhých nocí spolu vedli intelektuální rozpravu o Hospodinu, Bohu Izraele, který Izraelce vyvedl z egyptského zajetí. Král Jericha ovšem záhy poznal účel cesty špehů a dal po nich pátrat.

Rachab jim pomohla. Schovala je na střeše v pazdeří, a když zvědové odcházeli poradili jí, aby si na okno zavěsila šňůru z karmínových vláken na znamení, a tak rodinu v tomto bytě Izraelci ušetří, až se vrátí a rozboří město. Stalo se tak za sedm dní. Když se hradby sesuly a Izraelci vyplenili město, Rachab a její rodina se přidali k Izraelcům táhnoucím přes Judskou poušť dál na východ.

Sociální chudoba a psychická bezvýchodnost jerišské prostitutky Rachab se proměnily v požehnání. Uvěřila, že Hospodinova moc je vševládná a jeho slib daný Abrahamovi o daru země, rozlehlé v délce od Nilu po Eufrat a šířce od Středozemního k Mrtvému moři, oplývající medem a strdím, bude brzy naplněn.

Jaké si z toho můžeme vzít poučení? Obchod s vlastním tělem a vystavování sebe sama za prodejní kus coby prostředek zdroje obživy není jediné možné řešení sociální chudoby a psychické bezvýchodnosti. Řešením je víra v pomoc přátel, víra v podpůrnou roli charitativních institucí, víra ve vlastní duševní schopnosti, víra v lidskou důstojnost, víra v mravní řád a zejména víra v Boha a jeho stálou pomoc člověku, na níž a z níž náš život teprve získává lidskou hodnotu.