Seznamka
Americký psycholog E. M. Jellinek vývoj závislosti na alkoholu rozděluje do čtyř fází: 1. předalkoholické stádium, v němž člověk má pití alkoholu bezpečně pod svou kontrolou; 2. varovné stádium, v němž si člověk na pití alkoholu zvykl; 3. rozhodné stádium, v němž již člověk kontrolu nad pitím alkoholu ztratil; a 4. konečné stádium, v němž je biofyzická závislost na pití alkoholu tak silná, že se z člověka stal notorický alkoholik, který ze stavu opilosti prakticky nevychází.
Alkoholické nápoje nacházíme samozřejmě i v Bibli, ačkoliv tento sortiment se tu vyskytuje ve skromném počtu: kromě kvašeného vína (hebr. jajin) to byl ještě „opojný nápoj“ (hebr. šechár) vařený z ječmene, zřejmě šlo o primitivní druh piva. Víno bylo tak ceněné, že ve výčtu základních potravin společně s moukou, olejem a vodou stojí na předním místě dokonce před masem, mlékem, ovocem a medem.
Byl-li chléb konzumován pro posilu, víno se pilo pro radost, potěchu a rozjaření mysli v útrapách. Avšak ačkoliv je víno ve většině biblických textů hodnoceno jako Boží dar, přesto jejich autoři nezamlčují svou špatnou zkušenost s jeho nadměrným užíváním. Biblická vyprávění opilost dokonce tematizují a mudroslovná literatura před opilostí varuje. Přesto ani v jednom z nich se o závislosti na víně nemluví jako o nemoci, jíž ze zkušenosti naší moderní společnosti nazýváme alkoholismem. Podle vývojových stádií závislosti, jak je uvádí E.M. Jellinek, by závislost na víně v době biblické sotva překročila třetí stupeň, v němž člověk úplně ztrácí nad pitím alkoholu kontrolu a chybí mu už jen propad k notorické opilosti.
Už pravděpodobně s jistotou neurčíme, zda alkoholismus v biblické době nebyl sociální problém proto, že jeho množství bylo omezeno úrodou a prodej omezen sladovacími možnostmi. Víme ale, že jeho příčinou nebyl zákaz výroby a pití alkoholu obecně, protože ten – když byl vůbec nařízen – platil jen ve dvou případech a měl krátkodobou platnost: jedním byli kněží vykonávající službu v chrámu, druhým byli názírové odděleni pro život v ústraní a modlitbu.
Bible ovšem uvádí celou řadu případů nahodilých opilství a my si nyní zmíníme jedno varování před ním. V knize Tobit, 4. kapitole, starý a nemocný Tobit dal před svou smrtí svému synu Tobiášovi tuto radu: „Nepij víno až do opilosti, a ať s tebou po tvých cestách nechodí opilství“. Tato rada nebyla jediná, kterou otec Tobit svému synu dal. Řekl mu ještě, aby ho řádně pohřbil, staral se o svou matku až do její smrti, jednal spravedlivě podle Hospodinových přikázání, prokazoval milosrdenství svému okolí, nedopouštěl se smilstva, vzal si za manželku pouze hebrejskou ženu a řádně vyplácel mzdu těm, kteří pro něho pracují.
Otec Tobit ve svých radách synovi přemýšlel komplexně. Chtěl, aby syn žil v pokojném a vyrovnaném vztahu se svou nejbližší rodinou, svým okolím, s Bohem a sám se sebou. Otci Tobitovi nešlo v prvé řadě o synovo blaho, ale o moudrost, jejíž pomocí člověk blaho získává.
Jaké si tedy z pití vína v dobách biblických můžeme vzít poučení? Bible nás učí moudrosti. Říká, že moudré není přestat pít alkohol úplně a moudré ani není pít ho v množství, aby se na něm člověk stal závislý. Moudré ale je, pijeme-li ho tak, abychom žili v pokojném a vyrovnaném vztahu se svou nejbližší rodinou, svým okolím, s Bohem a sami se sebou.
