Ty aktivně působíš na webu vira.kluci.cz. Kdybys ho měl krátce představit, co bys o něm řekl?

Jsou to stránky snažící se o povzbuzení těch, kteří odkrývají svoji orientaci a dostávají se do rozporu s většinovým míněním. Mohly by snad trochu pomoci při hledání odpovědí na otázky tohoto typu: Co má mé cítění společného s vírou? Je vůbec možné věřit s takovýmto "postižením"? Co znamená víra v mém životě? Jak se jednotlivé komunity ke mně postaví? Zatím se nám to plně nevede, to uznávám. Ale je to také dáno tím, že mnoho těch, kteří by byli schopni pomoci, se nenabídne ke spolupráci, a i kdyby byli i osloveni, zaleknou se a ze spolupráce se stáhnou. Přece si nebudou dělat problémy pro nějakou menšinu a vystavovat se zbytečným obviněním, že se jich zastávají proto, že jsou sami takoví. Chce to jistý druh odvahy a ten všichni nemají - a já jim to ani nezazlívám. Na druhé straně bychom ovšem uvítali i ochotné spolupracovníky v překládání. Nejde jen o angličtinu, i když i ta by např. pro zamýšlený překlad gay kalendária světců byla žádoucí, ale i o jiné jazyky, především italštinu a ostatní románské jazyky. V tomto případě by spolupráce zajisté nemusela být vůbec zjevná, jméno překladatele může být zastřeno pseudonymem. Upozorňuji však, že za tuto činnost by dotyčný nic nemohl očekávat, a v tom je asi další problém. Všechna naše činnost je provozována na nekomerční dobrovolnické bázi.

Tyto stránky jsou celkem dost navštěvované. Chcete jimi pouze informovat nebo jimi chcete provádět i pastoraci mezi homosexuálně orientovanými lidmi?

Jsem přesvědčen, že pastorace se tímto prostředkem provádět nedá. Pastorace musí být vedena na úrovni jednotlivců, případně menších skupin. Tyto skupiny by ovšem neměly být tak úplně stejnorodé. Jak již jsem naznačil výše, vytvářet společenství pouze podle sexuální orientace je nezodpovědné. Zde bych snad jenom doplnil, že by asi nejlépe vyhovovaly osobní farnosti podle jiných kritérií. Tato společenství by měla být otevřená a bezproblémově přijímající různé typy lidí i na okraji církve z hlediska "většinového věřícího." Mohou také být jenom průchozím místem nebo místem jistého zázemí pro osobní krize. Takových center by ovšem mohlo být více s různě zaměřenými preferencemi. Teď řeknu něco, co se je trochu mimo téma tohoto rozhovoru a co se nebude asi líbit všem. Velmi lituji, že v katolické církvi západního obřadu se na okraj vytěsňují starobylé formy. I ty jsou totiž velmi dobrým prostředkem pastorace pro nejednoho homoeroticky cítícího člověka. Mnoho takto cítících je totiž v jiných kritériích silnými konzervativci a tradicionalisty a nebýt odmítajících postojů některých našich bratří, budou si lépe rozumět s Katolikrevuí než s Getsemany. Já osobně také spíš z jedné strany preferuji strohý klášterní styl bohoslužby a nazírání a z druhé východní krásu byzantského dvora, která se transformuje do prožívání liturgie sv. Jana Zlatoústého, než rozbředlý styl tzv. rytmických mší. V těch starobylých formách, alespoň pro mne, je totiž krásně neseno poznání a uvědomování si základního našeho paradoxu na této zemi - už ano, ještě ne.

Na tomto webu jsem našel mezi užitečnými kontakty jména dvou kněží. Proč zrovna  tito dva?

Tito dva kněží v apoštolské posloupnosti měli dost odvahy se přiznat ke spolupráci s námi. Ale je tam i evangelický pastor, na toho jsi zapomněl.

Jak se od sebe liší postoje jednotlivých kněží?

Tak jak jsou dalece spojeni s katolickou církví, jejich přijímání "vademeca zpovědníka" a další. Ale zajisté se liší i v osobnostních charakteristikách. Pro katolíky klasického typu žijících plně s církví je O. Prokop, pro lidi širší orientace, kteří se s katolickou církví neztotožňují ve všem, ale hledají svoji širší křesťanskou identitu, je vhodný Doc. Štampach. Jsou ovšem i jiní kněží, ale ti by se ke zveřejnění svého jména nikdy neodhodlali. Podle svědectví, leckdy ovšem z druhé ruky, však pracují velmi poctivě a jejich práce je velmi cenná. Jen mi je líto, že na ně nemohu odkázat při případném dotazu. Takového člověka bychom však museli osobně znát.

Předchozí část rozhovoru: Homosexuálové jsou na prvním místě lidé 

Dokončení rozhovoru přineseme příští týden.