Ve čtvrtek 23.září 2004 v 9 hodin se v konventním kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Žďáře nad Sázavou II. uskuteční ekumenické setkání kněží a členů Pomocného technicko praporu (PTP).

 Setkání bude zahájeno slavnostní mší svatou, po které následuje neformální setkání osob v křížové chodbě fary, kteří prošli základní vojenskou službou u PTP. Účast na celé akci osobně přislíbil také místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Kasal a starosta Žďáru nad Sázavou Jaromír Brychta.

Zajímavostí žďárského setkání „pétépáků“ je fakt, že přestože jedním z pořadatelů je Římskokatolická církev, na setkání byli pozváni také duchovní z protestantských církví.

Letos by se podle organizátorů mělo setkání zúčastnit kolem padesátky perzekuovaných lidí. Nebude mezi nimi chybět ani devětasedmdesátiletý farář Josef Valerián z Moravce na Žďársku.

Dva roky poté, co po studiích nastoupil na faru v Jaroměřicích nad Rokytnou na Třebíčsku, byl zatčen v rámci takzvaného Babického procesu.

"Posbírali nás tam tehdy přes dvě stovky lidí, na dva měsíce jsem skončil ve vazbě," řekl dnes ČTK. Odpykal si ji v jihlavské věznici, kde 14 dnů před jeho příjezdem popravili první tři lidi. Odtud byl na 2,5 roku internován spolu s dalšími kněžími v Želivském klášteře na Pelhřimovsku.

S pětadvaceti z nich, kteří neměli základní vojenskou službu, byl vyslán k pomocnému technickému praporu do Komárna. Po krátkém výcviku pak putoval rok po vojenských stavbách s betonářskou partou. Několik let pracoval na pile a teprve v roce 1968 se mohl vrátit k duchovní službě, kterou dosud vykonává.

Podobný osud měl i žďárský farář Josef Krchňavý, kterého StB odvlekla do Želiva v roce 1952 z dominikánského kláštera ve Znojmě. Dva roky byl na stavbách v Praze-Letňanech, Dobříši, Bratislavě a v Trenčíně, kde stavěl muniční sklady, bytové domy a vojenské objekty.

Oba míní, že Miloslav Švandrlík v románu Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky nezesměšňuje jen totalitní režim, ale zlehčuje osudy "pétépáků".

Pomocný technický prapor (PTP) bylo označení pro vojenské jednotky, které se zabývaly převážně stavebními a důlními pracemi. Jejich členové byli komunistickým režimem označováni za politicky nespolehlivé. Pro mnohé z nich trvala vojenská služba více jak 3 roky.

Od 5. září 1950 byli do tzv. lehkých PTP zařazeni duchovní, řeholníci a seminaristé, kteří měli být politickým školením a manuální prací převychováni. Během padesátých let pak byli posíláni k vykonávání důlních prací ve VTNP (Vojenský tábor nucených prací).

Na obsahu článku se spolupodílela agentura ČTK.