Jako morální hodnotíme chování lidí tehdy, vyznačuje-li se přátelským postojem k druhým lidem a k lidské společnosti a je-li jeho snahou prospívat a přispívat k lidskému štěstí. Vedle toho jako nemorální hodnotíme chování lidí, jejichž postoje a činy jsou egoistické, zaviňující neštěstí, společenský chaos, napětí ve vztazích a nepřátelství.

K morálnímu chování napomáhají společenské normy, avšak jen tehdy, jsou-li přijímány s respektem jako užitečné a jsou-li přiměřené schopnostem člověka a společenským nárokům doby. Nejsou-li tyto podmínky splněny, člověk na tyto normy rezignuje, nebo žije život dvojí morálky: na jedné straně veřejně zastává daný morální trend, na straně druhé jej v soukromí vědomě porušuje. Nejčastěji se dvojí morálka projevuje v oblasti sexu.

V Přídavcích ke knize Daniel, kapitole 13., čteme příběh o spanilé a zbožné Zuzaně, manželce šlechtice Jójakíma, a dvou starších soudcích, jimž v té době byly svěřeny soudní spory diasporních Židů v Babylónii. Autorita soudu a spravedlnost soudního výroku nebyla ozdobou jim samým, ale ctí Božího jména. Autorství práva, pravdy, spravedlnosti a dobra nebylo připisováno ani soudci, ani legendárnímu zákonodárci Mojžíšovi, ale samotnému Bohu, v jehož službách soudci stáli.

Příběh říká, že v této službě neobstáli a zákon porušovali již řadu let. Až se stalo toto: oba soudci společně podlehli spanilosti Jójakímovi ženy Zuzany a jejímu sex-appealu. Aby ji získali, vymysleli si na ni tuto lest: zavřeli se do zahrady domu, kde se Zuzana každé odpoledne procházívala, a když její služky odešli pro vonné masti po koupeli, soudci ji obklíčili a nutili, aby jim byla po vůli.

Zuzana se jim ovšem nevzdala. Dala se do hlasitého křiku a křičela tak dlouho, dokud se neseběhlo služebnictvo z domu jejího muže. Ale ani soudcové nemarnili čas. Vymysleli si příběh a obvinili Zuzanu z cizoložství s neznámým mladíkem, který utekl ve chvíli, kdy ho soudcové přiběhli polapit. Svou nemorálnost chtěli zatajit i za cenu jiné, ještě větší nemorálnosti – Zuzaniny smrti.

Autorita soudců a dvě totožná svědectví soudnímu shromáždění stačily za dostatečná fakta k vynesení rozsudku, jímž v těchto kauzách byla smrt. Rozsudek se však nenaplnil. U výslechu seděl i moudrý a odvážný mladík Daniel, který lstivost soudců prohlédl a usvědčil je ze lži: vyslechl každého z nich zvlášť – a hle! Výpovědi se lišili. Každý z nich uvedl jiný strom, pod nímž měla Zuzana cizoložství spáchat. A tak odsouzena nebyla Zuzana, ale oba soudci, kterým sex-appeal spanilé Zuzany zatemnil mysl a způsobil, že zneužili své moci, znevážili právo a téměř způsobili nenapravitelné lidské neštěstí.

Jaké si z tohoto biblického vyprávění můžeme vzít poučení? Dvojí morálka nastává, když se člověk veřejně ztotožňuje s morálním trendem, uznává jeho autoritu a prospěšnost jednotlivci i celku, chová se, jako kdyby se jím řídil za všech okolností, ale v soukromém životě k dosažení svých osobních cílů a zájmů jedná v rozporu s ním. Jak nás učí příběh o dvou prohnaných soudcích, dvojí morálka mívá tragické důsledky. Ty jsou tragičtější, čím více se s morálním trendem člověk veřejně ztotožňuje. Nejtragičtější jsou ovšem tehdy, ztělesňuje-li člověk daný morální trend dokonce svou veřejnou funkcí.