Moji nejdražší bratři a sestry!

1. Misijní činnost Církve je naléhavá také na počátku třetího milénia, jak často říkám. Misie, jak jsem konstatoval v encyklice Redemptoris missio, je stále teprve v začátcích a my se musíme celým srdcem odevzdat jejím službám (srv. č. 1).Všechen lid Boží v každou chvíli svého putování dějinami je vyzýván, aby sdílel "žízeň" Vykupitele (srv. Jan 19,28). Tuto touhu po spáse duší vždy silně zakoušeli svatí: stačí vzpomenout například sv. Terezii z Lisieux, patronku misií a biskupa Comboniho, významného afrického apoštola, jehož jsem s radostí nedávno povýšil na oltář.

Společenské a náboženské výzvy, stojící před lidstvem v našich dnech, volají věřící k obnově jejich misionářské vervy. Ano! Je nezbytné s odvahou znovu zahájit misie "ad gentes", počínaje proklamací Krista Vykupitele každému lidskému jedinci. Mezinárodní Eucharistický kongres, jenž bude celebrován v mexické Guadalajaře nastávajícího měsíce října, misijního měsíce, bude mimořádnou příležitostí k získání misionářského uvědomění kolem stolu Těla a Krve Kristovy.

Shromážděna kolem oltáře, Církev lépe chápe svůj původ a její misionářský mandát. Jak jasně zdůrazňuje téma letošní Světové Misijní neděle, „Eucharistie a misie“ jsou nerozlučné. Kromě úvahy o poutu, jež existuje mezi eucharistickým mysteriem a mysteriem Církve, tento rok bude výmluvným odkazem na blahoslavenou Pannu Marii, vzhledem ke 150. výročí prohlášení dogmatu Neposkvrněného početí (1854-2004). Pohlížejme na Eucharistii očima Panny Marie. Věřící v přímluvu blahoslavené Panny Marie, Církev předkládá Krista, chléb spasení, všem lidem, aby jej mohli poznat a přijmout jako jediného Spasitele lidstva.

2. V myšlenkách se vracím do horní místnosti minulého roku, právě na Zelený čtvrtek jsem podepsal encykliku Ecclesia de Eucharistia, z níž bych rád vybral několik pasáží, jež nám pomohou, nejdražší bratři a sestry, prožít letošní Světovou Misijní neděli v eucharistickém duchu. Eucharistie buduje Církev a Církev koná Eucharistii (č. 26), napsal jsem, abych vyjádřil, jak poslání Církve souvisí s posláním Krista (srv. Jan 20,21) a čerpá duchovní energii z přijímání jeho Těla a Krve. Cílem Eucharistie je právě "sepětí lidstva s Kristem a v něm s Otcem a Duchem Svatým  (Ecclesia de Eucharistia, 22). Pokud se účastníme eucharistické oběti, důkladněji chápeme všeobecnost vykoupení, a tedy nutnost misie Církve s jejím programem, jenž má svůj střed v Kristu samotném, jenž má být poznán, milován a napodobován tak, abychom v něm mohli žít život Trojice a s ním měnit dějiny až do jeho naplnění v Božském Jeruzalémě (tamtéž, 60).

Kolem Krista v Eucharistii Církev roste jako lidé, chrám a rodina Boží: jedna, svatá, všeobecná a apoštolská. Zároveň lépe chápe svůj charakter všeobecné svátosti spasení a zřejmé reality s hierarchickým uspořádáním. Jistěže "žádná křesťanská komunita nemůže být utvářena, aniž by měla svůj základ a střed v slavení Nejsvětější Eucharistie" (tamtéž, 33; srv. Presbyterorum Ordinis, 6). Na konci každé mše, když kněz opouští shromáždění se slovy „Ite, Missa est“, všichni by měli cítit, že jsou posláni jako „misionáři Eucharistie“, aby do celého okolí nesli velký dar, jenž přijali. Vskutku každý, kdo se s Kristem setká v Eucharistii, nemůže během svého života opomenout provolání milosrdné lásky k Vykupiteli.

3. Abychom prožili Eucharistii, je také třeba strávit mnoho času adorací před Nejsvětější svátostí, což já sám  prožívám každý den a čerpám z toho sílu, útěchu a podporu (srv. Ecclesia de Eucharistia, 25). Eucharistie, prohlašuje Druhý Vatikánský koncil, "je pramenem a vyvrcholením celého křesťanského života" (Lumen gentium, 11), "pramenem a vyvrcholením veškeré evangelizace" (Presbyterorum Ordinis, 5).

Chléb a víno, plody lidských rukou, proměněné mocí Ducha Svatého na Tělo a Krev Krista, stávají se zárukou "nového nebe a nové země" (Zjev. 21,1), ohlašovaných církví v jejím každodenním poslání. V Kristu, jehož adorujeme, přítomného v mysteriu Eucharistie, Otec pronesl své konečné slovo ve vztahu k lidstvu a jeho dějinám.

Jak by Církev mohla plnit svou úlohu bez pěstování stálého vztahu k Eucharistii, bez obživy touto potravou, jež světí, bez zakládání své misijní činnosti na této nezbytné opoře? K evangelizaci světa je potřeba apoštolů, jež jsou "odborníky" na bohoslužby, adorace a rozjímání o Eucharistii.

4. V Eucharistii znovu prožíváme mysterium vykoupení, kulminující v oběti Páně, tak jak uvádějí slova konsekrace: "mé tělo, které se za vás vydává…, …má krev, která se za vás prolévá"  (Luk. 22, 19-20). Kristus zemřel za všechny a pro všechny je dar spasení, jenž Eucharistie nabízí svátostně, přítomen v průběhu dějin: "To konejte na mou památku" (Luk. 22, 19). Tímto mandátem jsou pověřeni určení bohoslužebníci svátosti kněžství. K této hostině a oběti jsou zváni všichni muži a ženy, aby mohli nést svůj podíl na skutěčném životě Krista: "Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten,kdo mne jí, bude mít život ze mne" (Jan 56-57). Živeni jím, věřící začínají chápat, že misijní úloha znamená být "přinesen jako obětní dar milý Bohu, posvěcen Duchem Svatým" (Řím 15, 16), aby byli více a více "jedné mysli a jednoho srdce" (Sk 4,32) a byli svědky jeho lásky všem končinám země.

V putování staletími, každý den prožívajíce oltářní oběť, Církev, lid Boží, očekává slavný Kristův příchod. Tento je ohlašován po konsekraci eucharistickým shromážděním, jenž obklopuje oltář. Čas od času s obnovenou vírou Církev opakuje svou prosbu o konečné setkání s tím, kdo přichází, aby uskutečnil svůj záměr všeobecného spasení.

Duch Svatý neviditelnou avšak mocnou činností vede křesťanský lid na této každodenní duchovní pouti, na níž se nevyhnutelně setkává s těžkostmi a prožívá mysterium kříže. Eucharistie je útěcha a záruka konečného vítězství pro ty, kdo bojují se zlem a hříchem; je to "chléb života", jenž podporuje ty, kdo se na oplátku stávají "chlebem lámaným" pro ostatní, prokazující občas i v utrpení svou oddanost evangeliu.

5. Letos, jak jsem již zmínil, bude 150. výročí prohlášení dogamtu Neposkvrněného početí. Marie byla "vykoupena obzvlášť vznešeně díky zásluhám svého Syna" (Lumen gentium, 53). V encyklice Ecclesia de Eucharistia jsem uvedl: "Upřeně hledíce na Marii, poznáváme tu proměňující sílu přítomnou v Eucharistii. V ní vidíme svět obrozený láskou" (č. 62)

Marie, první "svatostánek v dějinách" (tamtéž, n. 55) nám ukazuje a nabízí Krista, Cestu, Pravdu a Život (srv. Jn 14,16). Jsou-li "Církev a Eucharistie nerozlučně spjaty, totéž by se mělo říkat o Marii a Eucharistii" (Ecclesia de Eucharistia, 57).

Věřím, že šťastná koincidence Mezinárodního eucharistického kongresu se 150. výročím prohlášení Neposkvrněného početí Panny Marie může nabídnout věřícím, farnostem a misijním institutům příležitost k posílení jejich misionářského nadšení tak, aby v každé komunitě vždy mohl být "ryzí, nefalšovaný hlad po Eucharistii" (tamtéž, n. 33).

Toto je taktéž dobrou příležitostí zmínit příspěvek poskytovaný církevní apoštolské činnosti hodnotnými Papežskými misijními díly. Jsou mému srdci velmi drahé a já jim jménem všech děkuji za cenné služby, prokazované nové evangelizaci a misiím ad gentes. Prosím Vás, abyste je podpořili duchovně i materiálně tak, aby i jejich přispěním mohlo hlásání evangelia dospět ke všem lidem země.

V tomto duchu, s vzýváním mateřské přímluvy Panny Marie, "ženy Eucharistie", s radostí Vám dávám své apoštolské požehnání.

Z Vatikánu, 19. dubna 2004   
Jan Pavel II.