Je Bible vnuknuta opravdu Duchem Svatým? Někteří lidé tvrdí, že ano, ale zároveň nejsou schopni odpovědět, jak je možné, že jednomu evangelistovi vnuknul Duch Svatý, že Ježíš po narození uprchl do Egypta a jinému (Lukáši), že byl osmý den obřezán v Jeruzalémě a potom se vrátil do Nazaretu. Který z nich má pravdu, nebo jak je možné, aby byl Ježíš najednou na dvou místech?

Bibli jako celek považují křesťané za knihu, která je inspirována Duchem svatým. Bible není jednolitá kniha, ale, jak kdosi trefně poznamenal, je to vlastně celá knihovna: jsou v ní knihy poezie, přísloví, letopisů, dopisů a podobně. Všechny tyto knihy psali různí pisatelé, procházely redakcemi, až byly kodifikovány do jasně přijatého kánonu, o kterém věříme, že zahrnuje knihy inspirované Duchem svatým.

Co vlastně tato inspirace znamená? Populárně řečeno asi to, že pisatel píše a vyjadřuje se svými výrazovými prostředky, podle doby, v níž žil, podle znalostí, které měl, podle svých schopností – a přece to vše napsal ovlivněn Duchem svatým, tedy tak, jak si Bůh přál. Sdělení Boha je jistě pod jakousi formou, kterou mu dal ten který člověk. Není tedy možné uvažovat, že Bůh jaksi šeptal svatopisci do ucha jednotlivé formulace. Už proto také jsou v Bibli představy ovlivněny tehdejším věděním, o světě, jeho uspořádání, vesmíru, přírodě, lidské společnosti. Nelze tedy vytrhnout věc z kontextu a myslet si, že doslova a do písmene je to vše přesně historicky popsáno. Dám malý příklad: podle orientálních vyjadřovacích zvyklostí, když v bitvě bylo na tehdejší poměry výjimečně mnoho vojáků, napíše pisatel například, že jich tam bylo sto tisíc. V tehdejší mluvě je jasné, že jde o úžasné množství, nikoliv o historicky doložitelný počet. Když Bible podává zprávu o stvoření světa, je to zpráva o tom, že svět je dílem Božím, že má smysl, řád. Není to tedy tak, že historicky vzniklo nejprve to a pak ono. Jádrem sdělení je zpráva o stvoření, o tom, že svět má počátek a bude mít i konec. Proto Církev Bibli vykládá a proto také dlouho váhala dát do rukou lidem překlady v národních jazycích, aby si každý vykládal svévolně Písmo, jak chce. Věříme, že i Církev je zmocněna ke správnému výkladu.

V konkrétním dotazu čtenáře je ovšem několik drobných nepřesností: v evangeliu podle sv. Matouše je zpráva o Ježíšově útěku do Egypta poté, co odešli tzv. tři králové a na pokyn anděla celá rodina stráví v Egyptě dobu do Herodovy smrti. Herodes dává usmrtit v Betlémě všechny chlapce až do dvou let věku. K tomu: pisatel evangelia naráží na starozákonní text proroka Ozeáše, který předpovídá Mesiášův útěk do Egypta. Navíc časové dispozice o dvouletých chlapcích ukazují, že jde o trochu jiný svět, než jak jej známe my – Herodes hned nezasahuje, čeká na zprávu od tří králů, kteří ovšem putují domů jinudy. To, že dává povraždit chlapce do dvou let věku svědčí i o období, které pro narození svého konkurenta a celou akci pokládal za kritické. Těžko si tedy představit, že jeden den odejdou od Ježíše tři králové, druhý den prchá celá rodina do Egypta a Herodes dává vyvraždit betlémská neviňátka hned nato.

Druhá část dotazu říká, že Ježíš byl osmého dne obřezán v Jeruzalémě, a tak přece nemohl být na dvou místech zároveň. Bohužel, náš čtenář nečte právě pozorně: v evangeliu podle sv. Lukáše se píše, že osmého dne bylo dítě obřezáno (nepochybně v místě narození, i lidsky rodička těžko může zdolat osm dní po porodu trasu Betlém – Jeruzalém). Teprve pak Lukáš píše, že Ježíš byl obětován (ne obřezán), když se naplnily dny Mariina očišťování – to bylo podle tehdejších zvyků 40 dní (!) po narození dítěte. Pak teprve rodiče přinášejí Ježíše do chrámu a vykonávají předepsané obřady. O útěku do Egypta není ani zmínky. K tomu: Ježíš tedy nemusel být na dvou místech současně. To, že svatopisec neuvádí informaci o útěku do Egypta, není nic zvláštního. Každé evangelium má své důrazy, své pohledy, sleduje svou linii důležitou pro sdělení podstatného. Jinak by ta evangelia nebyla čtyři, ale stačilo by jedno.

Dokonce však pozorný čtenář nalezne “horší” věci: nejen že v jednom evangeliu není něco, co je v jiném, to by tak nepochopitelné nebylo, ale když dvě či tři evangelia mluví o stejné události, popisují je dost jinak. I tenhle problém ale je řešitelný: je to asi tak,jako když lidé vidí na křižovatce dopravní nehodu. Jsou tam, jsou na různých místech a všímají si různých věcí. Když pak nehodu popisují, každý jako by viděl totéž, a přece jde o velmi různé popisy. Není tedy nic hrozného, že evangelisté jednu událost popisují různým způsobem, zdůrazňují to, co mají za nejdůležitější.

Při editování biblických textů existují v podstatě dva hlavní přístupy: např. ve Starém Zákonu v Genesi editoři spojili tři zprávy o stvoření světa do jedné, ale sestříhali je trochu “nahrubo”, takže se můžete divit, že se děj jakoby vrací či opakuje. Editoři novozákonních evangelií dali přednost tomu, že nesestříhali všechna čtyři evangelia do jednoho (to se koneckonců dá udělat s prvními třemi, tzv. synoptickými, kde najedeme jakous takous dějovou linii), ale nechali všechny čtyři zprávy vedle sebe. Osobně v tom nevidím žádný zvláštní problém. Na výklady různých složitých a “pochybných” míst Bible jsou odborníci, kteří se snaží z překladů, originálů, biblické archeologie, znalostí reálií apod. vyložit vše co nejpřesněji a nejpravdivěji. Mějme i na paměti, že jakýkoli překlad je výkladem a český překlad jistě nemůže vždy a všude sloužit jako jediný zdroj výkladu. Výklad tedy nemůže být svévolné rozumování, ale vědecky podložený pohled. S tím prosím také o přijetí mé poznámky, kterou jsem se snažil psát co nejpopulárněji, a nedělám si nárok na teologicky přesné a úplné vysvětlení.