Požehnání je tou nejvíce myslitelnou hodnotou, kterou Bůh, eventuelně člověk, může svému adresátovi popřát. Žehnací formule může znít „ať ti Bůh žehná …“, nebo „žehnám ti/ vám …“. Sama formule ještě požehnání nezpůsobí, neboť vyslovena ústy člověka má pouze funkci přímluvy. Moc požehnání a jeho efekt garantuje Bůh sám, což je nesnáz a zároveň útěcha.

V roce 2000 coby evangelický vikář ve sboru ve Kdyni na Šumavě jsem při přímluvných modlitbách během bohoslužebného shromáždění vyslovil tuto prosbu: „Pane a Bože, způsob svou mocí, aby zemřel masový vrah a škůdce planety země Sadám Husajn“. Farníci mou přímluvu přijali zdrženlivě a později mi ji někteří vytkli. Prý politika na kazatelnu nepatří. Namítal jsem, že prosba o mír ano. V té době nikoho z nás vůbec nenapadlo, co se stane.

Přišla bolestná událost 11. září 2001, jemuž následoval útok na Afganistán. Hned nato G.W. Bush obelhal kongres, OSN, Američany a většinu zemí západního světa, že válka v Iráku je nutná kvůli tajným zbraním masového účinku, které Sadám údajně vlastní, a zaútočil. Zbraně se nenašly, Američani se stali těmi nejnenáviděnějšími lidmi planety, skandál provází pokračující bezpráví a nevýslovné ztráty civilizačních hodnot. Několik měsíců po invazi byl Sadám nalezen a převezen do USA, kde čeká na soudní řízení, zatímco boje v Iráku pokračují a počet mrtvých na obou stranách děsivě stoupá.

Kdykoliv po americké invazi do Iráku jsem přijel mezi své bývalé farníky do Kdyně, jeden z nich mi ustavičně mou modlitbu za Sadámovu smrt připomíná v souvislosti s vývojem událostí v Iráku. Jako kdybych za to mohl. Ano, chtěl jsem, aby diktátora vystřídal politik humanista, garant práva, který by respektoval lidská práva. Chtěl jsem, aby Kurdové měli ty samé výhody jako ostatní Iráčané ve velkých městech a neživořili v podhůří Araratu bez důstojného bydlení a běžných sociálních výhod. Chtěl jsem, aby zmizela cenzura Husajnovy ideologie stavěná na kultu osobnosti. Chtěl jsem změnu, jíž Husajn blokoval. 

V evangeliu podle Matouše (17,20) Ježíš říká: „Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: 'Přejdi odtud tam', a přejde; a nic vám nebude nemožné.“ Zajímalo by mě, jestli by Ježíš řekl: „budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete-li, ať zemře masový vrah, zemře, a nic vám nebude nemožné“. Vím jedno: nemám takovou víru, abych poroučel hoře ke změně místa. Tím méně věřím, že americká invaze nastala na mou žádost. 

Jinak je tomu ovšem u prezidenta G.W. Bushe. Je nejen věřící křesťan (členem metodistické církve), je také politik, navíc prezident nejvlivnější země světa s velkou podporou obyvatel USA, jak ukázaly nedávné volby. On je tím, kdo svou vírou způsobí, že se hora pohne z místa a půjde směrem, kam si Bush bude přát. On je tím, kdo nepochybuje, že Bůh je s ním a zmocňuje ho k akci. A hlavně, on je tím, kdo má moc, prostředky a ambice, aby se hora z místa pohla, aniž by vyšetřoval, jestli se neusazuje v místě, kde už někdo bydlí! 

V bezpočtu svých newspeaků adresovaných americkému lidu Bush neváhá ukončit své proslovy frází: God bless America. Řekl to tehdy, když plánoval invazi do Iráku za účelem Sadámova odzbrojení, řekl to tehdy, když se zbraně hromadného ničení nenašly a Bush obhajoval invazi bojem proti terorismu, řekl to tehdy, když objížděl jednotlivé státy Ameriky, sbíral hlasy voličů a mluvil o míru a svobodě pro irácký lid, říká to nyní, když vyhrál prezidentskou kampaň a slibuje pokračování v boji proti terorismu až do úplného zničení nepřítele. 

Fráze God bless America je tak působivé, že zbožné srdce křesťana by se nutně zachvělo dojetím, kdyby ho slyšel vyslovit někým jiným než G.W. Bushem. Po uplynulém období prezidenta Bushe ve funkci se toto „požehnání“ v jeho ústech stalo otřepanou frází, teologicky bezvýznamnou, účelově znásilněnou k ovládání mas. Bůh válku v Iráku určitě nechce – na rozdíl od prezidenta Bushe! God bless America, hmm. Ano, požehnej Bože Ameriku a ochraňuj ji před jejím prezidentem v jeho druhém funkčním období.