Theo van Gogh byl provokatér na všech frontách, kde působil. Ve svých sloupcích do různých novin velmi často urážel své oponenty z oblasti umění a politiky nevybíravými slovy. Díky tomu byla jeho pověst vždy velmi rozporuplná. Patřil mimo jiné k výrazným kritikům multikulturní společnosti, obával se jakési "belfastizace" nizozemské společnosti.
Podle dopisu, který na jeho těle zanechal údajný vrah Mohammed B., byl bezprostředním důvodem k vraždě film "Submission," v jehož pozadí stojí politička Ayaan Hirsi Ali. Somálka Hirsi Ali dostala azyl v Holandsku asi před 10 lety a pak se angažovala v politice, nejdříve v sociálně-demokratické straně, později - z důvodů nespokojenosti s integrační politikou své strany - přestoupila do konzervativně liberální strany VVD. Zřekla se islámu a začala velmi ostře kritizovat své původní náboženství jakožto víru a institut, které nepatří do moderního světa. Mnoho z její kritiky připomíná modernistické odsouzení křesťanství a církví v druhé polovině 19. století. Hirsi Ali dnes patří mezi nejznámější politiky v Nizozemí. Film "Submission" si objednala u Van Gogha kvůli letnímu televiznímu pořadu, ve kterém byla celovečerním hostem. Zpočátku nevyvolal takovou odezvu, jak se původně předpokládalo. Někteří dokonce řikali, že film (který netrvá déle než 12 minut) byl přiliš jemný vzhledem k problematice, o které pojednavá, tj. ženská obřízka.
Teroristická síť v Nizozemí?
Nejaktuálnější otázkou po smrti van Gogha je, zda existuje v Nizozemí síť muslimských radikálů, kteří připravují další atentáty. Z dosavadního policejního vyšetřování se nyní začíná rýsovat, že Mohammed B. měl styky s rozvětvenou skupinou mladých Marokánců, kteří se většinou narodili v Holandsku a v posledních letech - obzvlášť po 11. září 2001 - se začínali radikalizovat do té míry, že jsou připraveni použít nasilí proti nizozemské společnosti, která je podle nich přilíš sekulární a nerespektuje základní hodnoty islámu. Toto znamená, že v Nizozemí je síť lidí, kteří plánují teroristické akce z náboženských důvodů.
Tolerance a ohleduplnost
V holandských médiích se nyní vede velmi vzrušující debata o tom, kde jsou hranice tolerance vůči těm muslimům, kteří některé stránky holandské společnosti odmítají (např. sňatek homosexuálů, eutanazie atd.). Co mají znamenat texty Koránu, které podněcují k násilí vůči nemuslimům? Je islám schopen akceptovat liberální, západní kulturu a její styl života?
Druhý okruh témat podobných úvah je zajímavý z hlediska pochopení nizozemského pojetí tolerance. Základní otázka se týká podstaty svobody vyjádření, kterou si nárokují halasní kritikové islámu jako např. p. Ayaan Hirsi Ali nebo Theo van Gogh. Mají právo říci svůj názor tak ostře, že to uráží muslimy a jejich náboženské cítění? V konkrétní podobě se debata vede o zákonu o zákazu rouhání, jeho funkčnosti a aplikaci. Do 90. let minulého století bylo v Holandsku zvykem pojímat tento zákon nebo jeho podstatu tak, že se velmi zohledňovalo to, jestli něco může urážet náboženské cítění jiné skupiny obyvatelstva. Divadelní představení jedné hry R.M. Fassbindera bylo zrušeno pod tlakem veřejnosti, protože by uráželo židovské občany. Jaký je tedy vztah tolerance a ohleduplnosti? Nebo jaký je vztah mezi dvěma ústavními právy, mezi právem na svobodné vyjádření názoru a právem na svobodné vyznání nebo náboženství.
Ti, kteří nyní zapalují mešity a islamské školy, zcela určitě nereprezentují většinový názor. Z dosavadního šetření se zdá, že se jedná o skupiny pravicových radikalů a skinhedů. U veřejnosti se tyto akce nesetkávají s pochopením, ale budí spíše rozhořčení. Nicméně je jasné, že postoj nizozemské většinové společnosti vůči muslimským menšinám, zvlášť marocké menšině, bude poznamenaný jistou nedůvěrou. Tlak na tyto skupiny, aby se více otevřely a jasně přijaly některé liberální zásady, tj. aby se jasněji integrovaly do nizozemské společnosti, bude sílit.
Reakce křesťanských církví
Ekumenická rada církví reagovala na události tím, že otevřela linku důvěry pro ty, kteří se cítí ohroženi v současné debatě, ať již jsou to křesťané či muslimové. Protestantská církev (nástupkyně Reformované církve) vydala prohlášení, které se v neděli 21. listopadu četlo z kazatelen. V něm se píše mj. toto:
"V těchto týdnech prožíváme obzvlášť blízkost s muslimským společenstvím, které žije v bázni před Bohem. Tím nechceme rozdíly mezi křesťanstvím a islámem zamlžovat. Často je svět islámu křesťanům cizí, a to platí i naopak. Teď však přišla chvíle, kdy je nutné podtrhnout a ukázat naši solidaritu.
Svoboda vyjádření je velkou hodnotou, za kterou jsme velmi vděčni. Jsme ale toho názoru, že společnost, kde svoboda vyjádření je využita k urážení a ublížení druhých, sama sebe podkopává. Proto voláme k respektu před vírou a životním předsvědčením všech lidí a k ohleduplnému vzájemnému zacházení. Je třeba znovu promýšlet a definovat prostor pro prožívání náboženství.
Naše společnost se vyznačuje tím, že dovede zacházet s rozdíly. Dlouhou dobu se tyto rozdíly týkaly především variant křesťanství a z něj vyplývajících ideologií. Emancipace muslimů a zřetelná přítomnost křesťanů z jiných kultur jsou pro naši demokracii novou výzvou. Apelujeme na všechny, aby tuto výzvu přijali. Jsme si navzájem darováni a máme pro sebe navzájem hledat dobro.
Vyzýváme všechny, aby respektovali pravidla naší společnosti a přistupovali k druhým s respektem. Zároveň vyzýváme k odmítnutí ohrožování a násilných vyjádření vůči těm, kteří mají jiné názory. V neposlední řadě pak vyzýváme k ochraně těch, kteří jsou ohroženi. V naší společnosti je místo pro muslimy i jinověrce, a to ne až poté, co svou víru přizpůsobí."
Autor pochází z Nizozemí, v současnosti působí jako asistent na katedře církevních dějin ETF UK