Adventní slovo je slovo o NADĚJI. Nad očekávání jiný je předvánoční čas, když mu dáme rozměr odlišný od běžně žívané míry „od kdy do kdy a co za to“. Čas dostane křídla a uletí za horizont trojích chmurů, sedmero bolestí a devatero samot. Dvanáctkrát nás utěší a čtyřicetkrát naplní naši touhu po míru a smíru. Naděje adventu je proměna a naplnění.

Adventní slovo je slovo o TAJEMSTVÍ. Hájemství významů symbolů, slov a vzorců je ztupělé bušení zvonců, honění větru a křivení vesmíru, beztak již zkřiveného. Tajemství je to, co je, a přece není. Je spojnicí mezi známým a zamženým, blízkým a nedosažitelným. Proměňuje fádní zkušenost v nedozírný obsah. Tajemství je výzvou intelektu a pokušením silných. Nezevšední, nevyprázdní jej zvyk, neotupí rytmus každoročního návratu. Tajemství adventu je dar života, který nepomíjí, který přetrvává.

Adventní slovo je slovo o VÍŘE. Výřečnost víry rozeznívá ticho. Nitro našich niter je lodí, která pluje po tekoucích píscích. Víra plavbě dává jistotu, směr a cíl. Víra je pravda a pravda je naplnění. Víra je souzvuk ticha s osamělostí, jejíž propast je zaplněna ozvěnou odraženou z tušených dálek. Je šuměním vánku, který nás zanáší do známých přístavů, kde jsme ve snech již tisíckrát prodlévali. Víra adventu je spoléhání na spolehlivé.

Adventní slovo je slovo o VĚČNOSTI. Je soumostím mezi tím, co ještě nenastalo, co bylo a je, a tím, co se teprve stane. Je pohledem do dálek, do nekonečnosti, je odvážným skokem do míst, v nichž nic nepomíjí. Věčnost je jistota, časnost je zklamání. Věčnost je dosažení cesty, na jejímž konci je město prozářené světlem, v němž bydlí lidé dobré vůle.

Adventní slovo je slovo o POKOŘE. Moře ticha je píseň, která vibruje vesmírem po ztišení. Pokora je zastavení v rozběhu za štěstím, za odleskem světla odraženým z hvězdy napříč odosobněným vesmírem. Píseň ticha prostupuje duši a její tóny sálají teplem. Ty tóny jsou prsty měkké dlaně, do kterých jsme vzati v usebrání, zahříváni vroucím dechem milosti. Pokora adventu je brána k nám samým, odkud vede cesta sedmerým nebem do věčnosti.

Adventní slovo je slovo o ŠTĚDROSTI. Dar lásky a z lásky je víc než laskavý dar daný ze zvyku. Velikost obdarování nespočívá v počtu a nákladnosti darů, ale v naší odevzdanosti druhým – druhům i dobrodruhům. Odměnou není profit úspěšného kalkulu, ale radost a pokoj ve vzájemném sdílení, které vrcholí v otevřenosti čistého srdce. Štědrost adventu spočívá v dávání a přijímání, v sebezapření a sebevydanosti druhým.

Adventní slovo je slovo o RADOSTI. Radost z radosti dětí, které se radují z dárků je prchavý okamžik vánoc. Radost adventu není chvíle závislá na úsměvu druhých. Je to řeka sedmi proudů, která protéká našimi nitry sycena nadějí, tajemstvím, vírou, věčností, pokorou a štědrostí. Radost adventu je prožívání prchavých chvil, které jsou zakotveny v Bohu.

Sedmero bylo adventních slov, neboť sedmeru pokušení jsme o adventu vystaveni. Sedmero pokušení je sedmkráte silnější než sedmero adventních ctností. Sedmero adventních pokušení jsou beznaděj, povrchnost, nedůvěra, pomíjivost, pýcha, lakomství a smutek. Sedmero adventních ctností – naděje, tajemství, víra, věčnost, pokora, štědrost a radost –, je pevný provaz utkaný ze sedmi nití, který nás v době adventní spolehlivě vede labyrintem světa k cíli, jímž je oslava narození Ježíše z Nazareta, kterého my křesťané ve víře přijímáme jako Mesiáše a učitele étosu lásky pro národy tohoto světa.