Velehrad 2004 – Koncert lidí dobré vůle v předvečer celonárodní pouti. Martina Kociánová, spolumoderátorka večera, představuje jednotlivé nadace a sdružení a zastavuje se i u Daniela Landy: „Dane, ty tady prezentuješ Nadaci Malina, která má na starosti prevenci nehodovosti, a přitom o tobě vím, že tys také často při jízdě nerespektoval předpisy. Kdy u tebe nastal ten ,sakrální okamžik‘, kdy sis řekl: ,Tak dost, teď budu pomáhat ostatním.‘?“ Daniel Landa: „Ten sakrální moment u mě nastal, když jsem si řekl: Sakra, dyť ty jezdíš jako kreten, musíš s tím něco dělat.“

U přítomných (včetně biskupů) tento výrok vzbudil shovívavý úsměv. Stejný úsměv, ale o něco ironičtější, v poslední době budí i Landova krkolomná a na první pohled podobně úsměvná a zjednodušující slova o změně vlastního života a zejména pak založení „řádu“ Ordo Lumen Templi (OLT). Někteří se diví, jak vůbec mohl Landa na Velehradě vystupovat – sochař Otmar Oliva v této souvislosti mluvil o „zoufalé snaze za každou cenu přilákat co nejvíc lidí“.

Organizátor koncertu Josef Kořenek přitom potvrdil, že Landa dokonce sám od sebe projevil přání nejen prezentovat Nadaci Malina, ale tvrdil, že by pro něj byla čest na Velehradě koncertovat. Podle Kořenka to není v budoucnu vyloučeno, pokud si Daniel Landa ještě lépe vyjasní některé věci ohledně víry. „Líbí se mi rytířské ideály, sám jsem členem Českého velkopřevorství Suverénního řádu maltézských rytířů, čili hodnotám i formě, kterou Dan prezentuje, rozumím. Sám jsem mu ale spíše doporučoval, ať zvažuje své aktivity na charitativním a sociálním poli v již existující a fungující struktuře katolické církve, protože by se tím řada věcí zjednodušila. Byl jsem také velmi mile překvapen, když jsem se pak dozvěděl, že Landovým duchovním vůdcem je Vojtěch Kodet,“ uvádí Kořenek.

NĚJAKEJ LANDA NA FAŘE
Šestatřicetiletému zpěvákovi a někdejšímu lídrovi skinheadské kapely Orlík pohyb na Velehradě větší rozpaky nepůsobí. „Nazdar, ty kluku farářská!“ Výrazně pookřeje, když se před bazilikou setká s P. Zbigniewem Czendlikem a obejmou se jako staří kamarádi. Ve chvíli, kdy mu Czendlik představuje kolemjdoucího biskupa Dominika Duku, Landa – který krátce předtím hovořil o thajském boxu – najednou zjihne, sundá černé brýle a lehce se skloní. Jen malá odbočka: Zbigniew Czendlik (obecně řečený Zibi) je s nadsázkou řečeno „specialista na pastoraci celebrit“.

Tento kněz – který mj. oddával Lucii Bílou a křtil děti Stanislava Grosse, se často stává terčem „správných křesťanů“ za své kontakty s mediálními hvězdami, ačkoli sám nikdy nemusel ze svých postojů katolického kněze nic slevit – k tomu poznamenává: „Eventuální výčitky typu, že se setkávám s lidmi s horším morálním profilem, mně spíš lichotí – vždyť s nadsázku mohu říci, že totéž už také bylo Někomu vyčítáno. Podle mě to církvi uškodit nemůže.“ S Landou se seznámil tak, že na jeho lanškrounské faře jednou večer zazvonil a povídá: ,Jsem nějakej Landa a moc jsem vás chtěl poznat.‘ „Když Daniel říká, že chce změnit svůj život, tak mu fandím, ale zároveň jsem trochu skeptický, protože jeho nároky na sebe i na členy jeho řádu jsou zatím neúměrně vysoké. Mám obavu, aby se neprezentoval jako nějaký novodobý prorok, ale na druhou stranu vidím, jak tím žije, že se opravdu chce změnit. Není to u něj žádná póza, prostě hledá. Několikrát mi citoval myšlenku ,Člověk, který nikdy nemění svůj názor, miluje víc sebe než pravdu‘. A na tom je přece křesťanství postavené, známe případy z Bible, kdy se člověk zcela změnil,“ říká Zbigniew Czendlik, podle kterého není OLT nějaká konkurence stávajícím řádům, ale spíše jen společenství lidí, kteří sdílejí podobné přesvědčení.

VŠICHNI DOBŘÍ MNIŠI
Ordo Lumen Templi není jen „řádem“, ale letos v květnu se Landa rozhodl založit stejnojmennou superfirmu, která se chce dělit o vlastní majetek s potřebnými. „Templi je forma, Lumen světlo, vše, co se nedá uchopit. Chtěli bychom templům vracet jejich lumeny. A pomocí firmy chceme nastartovat kapitalismus s lidskou podobou. Budeme dělat výrobky, které jsou ke každodenní potřebě,“ prohlašuje Landa. V srpovém rozhovoru pro Právo Landa mluvil o tom, že by mělo jít o dělání „oduševnělých peněz“ z těch „neoduševnělých“. Jaká jsou pravidla řádu? Podle Landy ještě nejsou přesně zpracované regule, ale člen společenství by neměl lhát, měl by být věrný jedné ženě a měl by „stát jako morální pilíř“. Dále Landa přibližuje, kdo všechno  může do řádu vstoupit: „Každý, kdo splňuje základní, banální podmínky. Pak už záleží všechno jen na jednotlivci a jeho motivaci, důvodech a vůli působit v řádu. Slabší jedinci u nás nemají, s prominutím, co dělat – to nemá nic společného se sociálním zařazením nebo fyzickou kondicí, nejsme elitářský spolek. Silné - tím mám na mysli vůli a smysl pracovat i pro prospěch celku, tedy ČR.“ Mezi členy OLT jsou i někteří poslanci Parlamentu České republiky, mj. i předseda branně bezpečnostního výboru Jan Vidím (ODS) nebo ředitel Národní protidrogové centrály Jiří Komorous – oba přitom mají společnou zálibu ve zbraních, Vidím mj. chodil v kanadách a maskáčích i na přednášky VŠE; spekuluje se navíc o tom, že Komorous, který se otevřeně hlásí ke křesťanství, do OLT vstoupil z touhy po „sebeočistě“ poté, co se objevilo jeho jméno na seznamu agentů StB.

Nejkontroverznějším Landovým počinem byl letos v červnu uspořádaný Večer z písní Karla Kryla, který se odehrál v bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě a jako hosté na něm promluvili i biskup Malý a již zmíněný P. Czendlik. Zisk z prodeje CD a DVD, které tam vznikly, bude použit na charitativní projekty v oblastech sociální péče, sportu, kultury a zdravotnictví. Ovšem vystoupení Landy v bazilice bylo pro řadu lidí silné kafe, zvlášť když se mezi písněmi pokoušel krkolomně vysvětlit svůj vztah ke křesťanství a zároveň agitoval bojovnou rétorikou za úmysly svého „řádu“. I v tak seriózním časopise jako Týden se objevilo označení „skinheadská mše za Kryla“ a publicista Jan Rejžek v Lidových novinách, který označil OLT za sektu, mj. napsal: „Někdejší skinheadský nácíček se polepšil, zmoudřel (...) a vzývá ducha českého národa slovy: ,Vlast je vaše!‘ Případně křičí na vyjeveně hledící publikum: ,Rozsviťte si slovo vlast, zapalte tu pochodeň!‘ A biskup Malý té pomatené klero-nacionalistické rytírně asistuje.“ Podle reportáže časopisu Respekt Landa (oděný v bílém „řádovém“ rouchu s červeným křížem) na Vyšehradě opravdu šermoval řadou silných slov, ale zároveň projevil i určitý kající tón: „Nechovejme se jako zvířata, už toho bylo dost.“ Během večera také zmiňuje Bibli: „Dlouho jsem přemýšlel, o čem ta kniha hovoří, a najednou v ní vidím Boha. Můj Bůh je Láska.“ Na druhé straně se v jeho projevu objevilo i hledání nepřítele – „Ať se nás zlí bojej, my je nakopnem do zadku, když budou chtít brát věcem obsah,“ hřímal mlhavě.  

NA DOBRÉ CESTĚ
Biskup Václav Malý poznamenává, že první impulz k celé akci vyšel od Landy. „Setkal jsem se s panem Landou osobně dvakrát. Byl plný morálního zaujetí pro očistu společnosti. Jeho hektický projev v bazilice sice byl plný gest a zapáleného horlení a nebylo snadné sledovat jeho dlouhé výpovědi, ale cítil jsem u něho upřímnost.“ Respekt (Petr Třešňák) dále celkem vstřícně píše, že „spojením boha, vlasti a středověké rétoriky sice Landa vyšlechtil jakousi specifickou odrůdu kleronacionalismu, jeho hledačství a pomatený idealismus je ale v kontextu pragmatického šoubyznysu alespoň trochu vzrušující“.

Landovi evidentně role osamoceného bojovníka proti ne zcela přesně definovanému zlu stále vyhovuje, ale přece jen je vidět zcela jasný posun od jeho písňových textů začátku 90. let hemžících se „bílými jezdci“ a rasistickými verši typu: „Co to bylo za ránu? / kdo nám to sem z palmy spad? / černý voči, černý tělo / to neni můj kamarád / Bílá liga! Bílá liga! Bílá liga!“ Je třeba dodat, že Landa poté, co jeho fanoušci po koncertě Orlíku zbili v Praze několik turistů tmavé pleti, omezil koncerty a posléze sám Orlík rozpustil.

ODPUŠTĚNÍ
Jeho některá dnešní vyjádření by měla znít křesťanům více než sympaticky. Například jednou ze zásad řádu je věrnost své manželce, kterou se všichni snaží dodržovat. O poslání „řádu“ třeba říká v rozhovoru pro Právo: „Když to řeknu hloupě, tak několik svalnatých mužů a pár intelektuálů hledalo v knihách, co je Bůh. Našli jsme ho i zcela obyčejného a prťavého v nás, což ovšem nijak nezmenšuje jeho pravou velikost. Tím se pro nás Bůh stává téměř hmatatelný a srozumitelný i tady na zemi. Já si žiju solidně, ovšem vím, že je mnoho lidí, kteří si v téhle zemi dobře nežijí. Někteří v OLT mají know-how na to, jak vydělat peníze. Rádi bychom to dali v plen. Peníze, které vyděláme, chceme investovat třeba do oblasti sociální, sportovní a třeba i kulturní. (...) Víte, dlouhou dobu jsem čekal na někoho, kdo přijde a něco změní. Jednoho dne jsem seděl a ptal se, kde ten dotyčný je. Najednou jsem si uvědomil, že v téhle zemi mě poslouchají stovky tisíc lidí. Pro desítky tisíc lidí znamenám nějakou naději, mám obrovský politický i mediální vliv a mám kolem sebe obrovskou sílu různých rváčů, intelektuálů a další spektrum lidí, kteří mě mají rádi. Najednou jsem si uvědomil šílenou odpovědnost. Říkal jsem si, že s tímhle zázemím nemám právo čekat na někoho, kdo přijde. Ten dotyčný by asi měl těžko takové možnosti, jaké mám já. Začít s něčím takovým je totiž jenom o možnostech. (...) Když přijde nějaký Franta Novák do médií a bude mluvit o tom, že bychom měli dát penězům ducha, nebude problém ho rozcupovat dřív, než cokoli začne. On by se do těch médií zřejmě ani nedostal. Mě se už ale bude cupovat hůř.“ V tom má Landa pravdu  - už skutečně dokázal „k řádu“ strhnout i řadu lidí, u kterých bychom zájem o křesťanství rozhodně nečekali (ze sféry politiky, showbyznysu, podnikání).

Záleží jen na tom, jestli svou snahu dotáhne do konce. Bohužel zatím málokdo doceňuje jeho snahu o změnu sebe sama, a z Landy je cítit znechucení nad tím, že každý novinář se ho ptá: Jak s tím jde dohromady vaše skinheadská minulost? Málokdo také ocení odvahu těch představitelů a členů církve, kteří jsou ochotni se s Landou i za cenou posměšků ostatních setkávat. Možná, že kdyby našel v církvi otevřenější náruč, že by byl časem ochoten se omluvit za to, že býval jedním z nositelů myšlenek rasistické ideologie. Při pohledu na sugestivní symboly krylovské mše jsem si vzpomněl na amerického františkána Richarda Rohra a jeho snahu o znovuobnovení mužské spirituality v církvi. Možná kdyby se současná církev nebála více využívat mužných (a nebojme se říct i drsných) symbolů a obřadů, možná by do ní Landa - i se svou bojovnou rétorikou, planoucími svícemi, rudou barvou na dresech a siláckými gesty - „vplul“ plynuleji a méně zmateně a nemusel by zakládat vlastní „řád“. Landův „proces dozrávání“ je tak velkou výzvou i důvodem k zamyšlení pro představitele našich církví, resp. testem jejich otevřenosti (nebo naopak ghettizace), tedy tím, zda jsou schopni pojmout i tak komplikovanou osobnost, jakou Landa bezesporu je.

Jak se na případné Landovo vyrovnání s vlastní minulostí dívá Václav Malý? „Zeptal jsem se ho na jeho postoje a projevy v minulosti. Několikrát mi opakoval, že nahlíží jejich špatnost a že se od nich distancuje. Zdůraznil jsem mu, že by to měl učinit nějakým výrazným a viditelným veřejným aktem, aby bylo jasné, že začíná novou etapu svého života. Zároveň jsem ale nabyl dojmu, že opravdu touží dát svému životu duchovní rozměr a že to není z jeho strany nějaká hra. Jako křesťané máme být vždy připraveni odpustit. Proč nevěřit, že i dnes se ze Šavla může stát Pavel?“