Myslím si že právě komunikace v těchto prostředích, zvláště v politickém, často chybí a to ke škodě obou zúčastněných stran na poli veřejného života. Domnívám se, že i když KDU-ČSL není stranou klerikální ani hlavním politickým proudem Římskokatolické církve či jiných církví přesto by se křesťanští demokraté neměli bát více oficiálních setkání s představiteli jednotlivých církví a křesťanských společenství v naší zemi a to na různých jejich úrovních.
Křesťanský světový názor a z něho vyplývající morální styl života totiž jaksi oficiálně viditelně neexistuje v naší zemi mimo jednotlivé církve a křesťanská společenství. To se prostě ani v životě jakéhokoliv politika či politické strany nedá opomíjet.
A protože KDU-ČSL je "strana občanská, která sdružuje lidi, jež se hlásí ke křesťanskému světovému názoru a chtějí ho promítat i do praktického politického života", neměli by se její členové a příznivci bát setkávat se pravidelně a oficiálně s představiteli církví a křesťanských společenství u nás. Vždyť právě i to má mít vliv na jejich hlasování.
Samozřejmostí by měla být otevřenost a aktivní zájem představitelů církví a křesťanských společenství. Vždyť lidé působící v politice zasluhují jejich zvláštní pozornost a často také někdy opomíjené poděkování za jejich náročnou práci. V naší zemi je už více než 15 let svoboda a tak by tady neměl být žádný strach ze vzájemné oficiální komunikace politického a křesťanského prostředí.
Autor je duchovní rádce Mladých křesťanských demokratů
