Sledovat reakce světových i církevních osobností na volbu nového nástupce sv. Petra je snad napínavější a zábavnější, než byla samotná papežská volba. Už jenom reakce našich dvou kardinálů jako by ukazovala dva přístupy. Kardinál Špidlík: „Ratzinger si získal kardinály organizačními schopnostmi, uměním dialogu a nasloucháním.“; kardinál Vlk: „Byla vytvořena atmosféra strachu a hledala se silná ruka, pevná postava.“ Tolik pohledy našich nejvýznamnější církevních představitelů. Co s tím?

Očekávat, že nový papež změní názory církve na antikoncepci, homosexualitu či potraty je nejenom výrazem nevzdělanosti a neinformovanosti, ale i příkladem nefér přístupu ze strany médií a některých církevních a teologických osobností. Jsou to totiž témata vycházející primárně z danosti přirozeného zákona, tedy způsobu, jakým byl člověk stvořen. A tento způsob je dán Autorem stvoření. Církev toto Boží know-how pouze poznává a interpretuje. Jak by tedy nový papež mohl v tomto něco měnit?

Jinou otázkou je ekumenismus a mezináboženský dialog, ve kterém nemůže Benedikt XVI. nepokračovat. Je totiž pevnou součástí křesťanské misie od počátku. Druhý vatikánský koncil pouze vyzdvihl a lépe interpretoval jeho samotné základy. A tím je ontologická důstojnost lidské osoby, která je svobodná a stvořená k Božímu obrazu. Jakékoliv násilí v náboženské a křesťanské sféře je tedy zavrženíhodné a příčí se lidské důstojnosti.

Nakonec bych všechny, kteří uvažují o možnosti zrušení povinného celibátu pro kněze (i ty kteří jsou ostře proti) v římskokatolické církvi rád odkázal na samotný text posledního koncilu, jímž je Dekret o službě a životě kněží: Presbyterorum ordinis 16. Zde se jasně mluví o obou možnostech, které v církvi existují.

Světí se ke kněžství jak ženatí, tak svobodní mužové. Ale protože sám Kristus, je první „celibátník“, je vhodnější pro kandidáta kněžství, aby jej i v tomto napodobil. Církev latinského obřadu proto ustanovila celibát jako závazný pro své kněze. Je to ale církevní ustanovení a je zcela v kompetenci nového papeže rozhodnout světit ke kněžství i ženaté muže v římskokatolické církvi. Myslím, že by pak aspoň do některých církevních struktur, zvlášť u nás, přišlo víc lidskosti a lásky.

Na závěr své úvahy bych rád citoval mladou dívku z papežova rodného městečka: „Možná právě to, že je kontroverzní, znamená šanci. Doufám, že ho média nebudou jen kritizovat, ale počkají, s čím přijde.“

Připojme se k tomu i my a navíc s modlitbou, vírou, láskou a lidskou i křesťanskou úctou k novému papeži Benediktu XVI.