S úsměvem na rtech vstupoval Benedikt XVI. v pondělí dopoledne do Auly Pavla VI. ve Vatikáně, aby přivítal několik tisíc německých poutníků, kteří přišli do Říma, aby se účastnili eucharistického slavení inaugurace jeho pontifikátu. Když papež kráčel hlavním koridorem Auly, vyjádřil svou vděčnost rodákům stiskem desítek rukou. Mezi poutníky byl i starší bratr papeže – monsignor Georg Ratzinger a spousta německých biskupů.

Předtím než Svatý otec přečetl připravený projev, pronesl k přítomným několik slov spatra: žertem se omlouval, že je nechal čekat; když připomněl, že Němci jsou zvyklí na velkou přesnost, dodal: „to znamená, že se poitalšťuji“. Při pohledu na bavorské vlajky, splývající v Aule, papež řekl: "Žiji v Římě už 23 let, ale zůstávám Bavorem", i jako římský biskup. Následně pak ve svém projevu připomněl po staletí dobré vztahy mezi Bavorskem a Římem.

Při vzpomínce na konkláve, které jej zvolilo 264. Petrovým nástupcem, papež Benedikt XVI. pravil: "Chtěl bych vám říci něco o konkláve, aniž bych porušil mlčení. Nikdy jsem nepomyslel, že budu zvolen, ani jsem o to neusiloval". Ale ve chvíli, kdy se volba krystalizovala jako jistá, nový papež si vzpomněl na dopis jednoho německého kněze, který si vzal s sebou do konkláve. Kněz mu připomínal, že pokud by se na něj Pán obrátil svým "Následuj mě" - Kristova výzva Petrovi byla totiž tématem, které si zvolil pro homilii mše při pohřbu Jana Pavla II. - tehdy by si měl vzpomenout, co řekl v homilii jako odpověď na tuto výzvu: "Když Pán volá, musíme odpovědět". Papež uvažoval takto: "Cesty Páně nejsou pohodlné, ale my nejsme stvořeni pro pohodlí, a tedy nemohl jsem jinak než říci ano".

Benedikt XVI. pak připomněl slova z homilie inaugurační mše svaté o Petrově úřadu: "Církev není stará, ale mladá". Když vyslovil svou radost nad tím, že se v srpnu vypraví do Kolína u příležitosti Světového dne mládeže, byl přerušen dlouhotrvajícím potleskem.

V závěru svého pozdravu Svatý otec prosil své rodáky, aby kráčeli společně, a řekl: „Spoléhám na vaši pomoc ... Prosím o vaši důvěru“. Poté vyzval oba kardinály – kolínského arcibiskupa, Joachima Meisnera, a mnichovského arcibiskupa, Friedricha Wettera, - aby spolu s ním vedli modlitbu Otče náš a Zdrávas Maria v němčině a nato všem udělil své Apoštolské požehnání.

Při odchodu se osobně pozdravil se spoustou přítomných, z nichž mnozí mu přinesli své dary. Zvlášť kardinál Wetter, jeho nástupce v diecézi München und Freising, předal papeži jménem arcidiecéze zlatý pektorál.