Seznamka
Pan Šístek protestuje proti tomu, že jsem jeho počínání označil za provozování prohomosexuální ideologie. Ano, nebylo to "politicky korektní" (a s odstupem se to i mně jeví jako zbytečně kategorické odvedení řeči od jádra problému), ale měl možnost ve své odpovědi ukázat, že to s tou ideologičností není tak vážné. Moc to neukázal.
Například tím, jak nadinterpretoval a dezinterpretoval mé výroky. Takový postup bývá typický právě pro ideologii.
Konkrétně píše: "Pro něj (L. Noska) je totiž každý názor, jenž se míjí s katechismem, nekatolický, a proto neotisknutelný na katolickém webu."
A cože psal pan Nosek? Především nepsal nic o katechismu. Ale budiž - on ten katolický katechismus s katolickou vírou přece jen nějak souvisí. Horší je to ale se závěrem citované věty pana Martina. Že by šla má věta: "...ale opravdu netuším, co je špatného nebo neférového na požadavku, aby ... byly Vámi zastávané soukromé názory ohledně homosexuality prosazovány nanejvýš na stránkách soukromých nebo nějakých neoficiálních (čímž nemíním paušální vyloučení diskuse o těchto věcech i na stránkách oficiálních)" přeformulovat tak, jak to učinil pan Šístek, to jaksi opravdu nejde.
Nebo další věta: "Tudíž jiný názor (pro L. Noska) automaticky znamená ideologii." Chtěl-li bych panu Šístkovi vrátit nadpis jeho článku, v němž jsem byl nazván „potrefenou husou“, řekl bych, že tady teprve se "potrefená husa" ozvala. Tedy: Ideologií je pro mě to, co bylo přiblíženo v citátu pana Šístka a k čemu jsem ještě několik charakteristik dodal, čili chápu tento pojem ve stejném pejorativním smyslu jako on. A protože jsem charakteristiky obsažené v tomto termínu v některých článcích pana Šístka shledal, zařadil jsem je do této kategorie - zároveň s připuštěním, že existuje forma nejen extrémní, ale i "uhlazená".
Dlužno však připomenout i to, že jsem psal o provozování prohomosexuální ideologie "v nemalé míře". A nyní to tedy upřesňuji: Ano, ne všechno je možné za takové označit. Dokonce jsou články, kde se pan Šístek vymezuje vůči (i podle něj) neoprávněným požadavkům homosexuálních svazků na zrovnoprávnění s heterosexuálními a podobně. Problém je v tom, že snaha zaujmout "středovou pozici" vede (nejen) v jeho případě k odmítnutí katolického stanoviska k homosexuálnímu jednání coby "myšlenkového rigorismu", k vnímání zastánců tohoto stanoviska jako ideologů a k považování jeho zastávání za "zcela zbytečné" a ničivé.
A toto odmítnutí je jednou ze součástí prohomosexuální ideologie, třebaže ne jedinou, a některé jiné v případě pana Šístka opravdu chybí.
Jak spolu jdou dohromady věty "Seriózní badatelé v tomto oboru jsou doposud rozpolceni, nevědí proč a jak tato odchylka vzniká" a "Homosexuální orientace je jev v převážné míře vrozený, vliv prostředí, výchovy a společnosti je proto zanedbatelný"? Tak víme to, nebo nevíme? A jestliže je "naše lidské poznání na rozdíl od Božího nedostatečné", odkud ta jistota, že homosexuální jednání "samo o sobě není ani dobré, ani špatné"? Co je vlastně tak jasně nepřijatelného na názoru, že jednání ve shodě s poruchou je špatné? A co když v církvi a jejím učení opravdu nejde jen o poznání lidské? Katolíkovi by tato hypotéza neměla činit potíže.
Na jednu stranu tedy věty, které by mohl s čistým svědomím podepsat i pan Semín (třeba o tom, že homosexualita je opravdu porucha), a na druhou stranu třeba připouštění (v obhajobě televizního pořadu o homosexuálních křesťanech), že prostě opravdu nevíme, jestli byl Ježíš homosexuál, nebo ne. No ano, z pohledu nekřesťana to možná opravdu nevíme, ale pokud stojíme na půdě křesťanství, věříme, že Ježíš byl i po lidské stránce bytostí zcela harmonickou a neporouchanou, což souvisí s vírou v jeho nezatíženost tzv. "dědičným hříchem" a jeho důsledky.
Chápu, že může být těžké středovou pozici mezi "katolickým rigorismem" a extrémními gay-ideologiemi zastávat a "schytávat to" pak zleva i zprava, nicméně... je opravdu nutné či žádoucí tuto pozici zastávat?
Proč že jsem napsal, že se "potrefená husa" ozvala až v onom citátu? Protože naopak právě to, co udělal pan Šístek, bylo... ano - PŘÍLIŠ POHOTOVÉ ZAŘAZENÍ JINÉHO NÁZORU DO ŠKATULKY "IDEOLOGIE": "Leč nemohu se četbou jeho reakce zbavit dojmu, že pan Nosek, ve snaze vyhnout se Charybdě ideologie při poukazu na prosáklost ideologie mé publicistiky, upadá do Skylly ideologie katolicismu. Pro něj je totiž každý názor, jenž se míjí s katechismem, nekatolický..."
Tedy: S katechismem se míjí např. i Pythagorova věta, a rozhodně ji nepovažuji za neotisknutelnou na katolickém webu. S těmi dojmy tedy opravdu opatrně, pane Martine. Kromě toho se zde ukazuje mnohem hlubší nebezpečnost prohomosexuální ideologie, netýkající se jen problematiky homosexuality, ale samých principů víry.
Podle nastíněné logiky, bychom totiž mohli JAKOUKOLIV snahu o odmítnutí určitého názoru coby nekatolického vnímat jako "ideologickou" a v rámci boje proti "ideologičnosti" pak připustit, aby se z katolické víry stal postmoderní guláš á la New Age. A stejně tak je možno jako projev "ideologičnosti" vnímat snahu o udržení JAKÉHOKOLIV jasně vyjádřeného tradičního stanoviska církve. Kdo takovýto boj inspiruje? Opravdu Duch svatý? Ano, existují změnitelné, méně důležité části katolického učení. Ale dokazovat, že mezi ně patří i učení o homosexuálním jednání, by působilo, jemně řečeno, „dosti potíží“, a především: Vymezování změnitelného a nezměnitelného náleží církevnímu Magisteriu (přičemž ani ono nerozhoduje svévolně, musí přihlížet i k Písmu a církevní tradici, resp. Tradici).
Tedy: Pravověrnost a věrnost katechismu nejsou negativní charakteristiky a samy o sobě ještě vůbec nestačí k diagnostikování ideologičnosti. A katolická víra jsoucí ve shodě s katechismem není ještě sama o sobě "strnulým katolicismem". A naopak ideologická může být (a také bývá) nevěrnost katechismu nebo boj proti "ideologii katolicismu".
Homosexuální jednání prostě je v rámci katolické víry (v tomto případě ale stojící i na přirozených důvodech, nejen na citacích z Písma) chápáno jako hříšné, ať už je praktikováno promiskuitně nebo mezi stálými partnery pociťujícími k sobě i citovou náklonnost, a nic na tom nemohou změnit sebelepší poznatky o vzniku homosexuality - to je totiž jiná otázka. A jiný názor tedy není "diferencovaněji katolický" - je nekatolický. A konstatování tohoto faktu není projevem zideologizovanosti, ale normálnosti.
Dále pak píšete: "Já jsem se však při svém výkladu (ohledně ideologie) přidržel současného jazykového úzu, v němž má tento pojem pejorativní nádech. To proto, abych zřetelně odlišil dva typy myšlení. Totalitární, jemuž vévodí krajnosti a protěžování jedné myšlenky v protikladu s myšlením "hledačským", jehož výsledkem jsou rovněž postoje, názory a stanoviska, která však nejsou zbožštěna, zabsolutizována, nýbrž jsou "ochotná" cestou permanentní korekce prostřednictvím kladení otázek a nasloucháním oponentům přibližovat se pravdě."
To je opět poněkud zideologizovaný výklad sloužící k lacinému odrovnávání opozice. Také bychom to mohli někde použít jako ukázku manipulativního slovníku. Verbálně se mluví o naslouchání oponentům, ve skutečnosti jsou tito rádoby zneškodňováni užíváním nálepek "totalitaritární" apod.
Kromě toho jsme právě narazili na další součást (nejen) prohomosexuální ideologie: Na snahu prosazovat další "hledání pravdy" i tam, kde už z křesťanského pohledu nemá smysl, kde už je známa. V takovém případě je ono "hledání pravdy" ve skutečnosti jen "zjemňujícím" či "maskujícím" pojmenováním pro prosazení (i) stanoviska svého nebo sesazení stanoviska stávajícího.
Ale budiž, na Vaše definice mohu přistoupit. V takovém případě však trvám na tom, že právě to "hledačské myšlení" je i Vaší "poloviční" odrůdou prohomosexuální ideologie podvazováno, že i ona může vést k "zbožšťování" a "zabsolutizování" určitých krajností a k "protěžování" určitých myšlenek bez ochoty k naslouchání a korekci, a tudíž i podle Vašich definic mám důvody mít výhrady.
A ještě jeden důvod k mým výhradám existuje: Je trochu skryt i ve Vaší větě "Tvrdit obecně o homosexuálech, že jsou "zlořádi", je značně neuvážené a trestně napadnutelné." Bohužel jsem se nedočkal odpovědi na otázku, kdože právě toto tvrdí, ani není patrné, jestli je míněn obecně člověk s homosexuální orientací nebo jen homosexuálně aktivní jedinec. Jen tak pro informaci: Osobně se také kloním k názoru, že podobné výroky by bylo možné sankcionovat. Jde však o něco jiného.
Lidé s homosexuální orientací se představují nebo jsou představováni jako utiskovaná menšina. Jenže ono je to trochu jinak, nalijme si čistého vína. Pod vlivem prohomosexuální ideologie (kterou zdaleka nezastávají všichni, mnozí ji berou naopak jako znevažování jejich vlastního úsilí o čistotu) se dnes kyvadlo vychyluje na druhou stranu a názorově utiskovanou menšinou se stávají naopak ti, kteří její východiska nejsou ochotni přijmout. Postupně se schvalují zákony, podle nichž bude (resp. je) možné stíhat coby "šíření nenávisti proti homosexuálům" i názory, které jsou ve skutečnosti "špatné" jen tím, že neodpovídají tomu jedinému názoru oficiálnímu, zabsolutizovanému a zbožštěnému, abych použil Vaší terminologie. A myslící katolík (a obecně křesťan) by měl být schopen postřehnout, jak se zde pod pláštíkem "boje za lidská práva" a "nediskriminaci" mj. vytváří klacek lehce použitelný proti církvi a kazatelům označujícím sodomii za hřích, na což by měli mít plné právo. Dost možná bych já a možná i Christnet i za tento nijak nenávistný článek za pár let dostal mastnou pokutu (pokud bych nedopadl hůř) a oficiální katolické stránky budou možná stíhány za to, že prezentují katolické stanovisko v této věci. A tato vidina se mi opravdu nelíbí a budu jen rád, když se ukáže jako příliš paranoidní - a i proto ty vehementní výhrady. A pokud namítnete, že po tom Vy osobně nevoláte, odpovím: To je možné. Dokonce uznávám, že proti tomu i protestujete. Jenže ono např. označování katolického stanoviska za krajnost udělá stejně své. Myšlenky žijí tak trochu svým životem a někdy pomohou jiným dojít i tam, kam jsme my sami dojít třeba nechtěli.
Ale abych se vrátil k původní otázce, o kterou jedinou mi v mých reakcích původně šlo:
Církevní autorita má právo (a dodal bych: a dokonce morální povinnost) zasáhnout, když se oficiální katolické stránky, tzn. stránky potenciálně sloužící lidem jako hodnověrný zdroj informací o katolické víře, stávají platformou pro prosazování názorů odporujících katolickému stanovisku. A to i v případě, že se nejedná o případ extrémní a že tam "přece mohou publikovat i lidé s jinými názory". Jestliže například homosexuální praktiky chápe církev jako hřích ohrožující spásu, nemůže jí být jedno, že někdo na oficiálních katolických stránkách publikuje články o tom, že tomu tak je "jen v určitém kontextu".
Články v rubrice Aeropag vyjadřují osobní názory autora.
