Není totiž vyloučeno, že pár návštěvníků o poznání hlučnějšího českého svátku techna zavítalo i na komornější svátek víry do Kolína. Prvek masovosti byl na obou setkáních přítomen, stejně jako emotivní hudba, tu zasahující více končetiny, tam spíše cosi, čemu říkáme duše. Na obou festivalech nechybělo kouzlo opojení, podstatně se však lišil jeho původ a druh. Zatímco na české louce „čaroval“ i alkohol a narkotika, na německém „katolickém Woodstocku“ to byla spíše slova či cit. Celkovou mírnost účastníků kolínská policie také přičetla „abstinenci poutníků“.
Diametrální rozdíly jsou ovšem ve vyznění těchto setkání. Dozvuky Czechteku rozburácely média, veřejnost i českou politickou scénu. Po německém setkání (stokrát většího počtu) mladých katolíků zůstal celkem příjemný dojem z přátelské atmosféry a umírněnosti i ve vypjatých situacích. Za technaři, kromě pachuti prohrané bitvy s policií, zůstal i dluh v legislativě, která teprve bude hledat přiměřená pravidla pro podobná masová shromáždění. Na druhé straně ani milionová účast na papežské mši nezpůsobila žádný střet s veřejným zájmem ani s platným právem.
Pokud by tedy pořadatelé příštích akcí obojího druhu hledali poučení, neměli by ignorovat kolínskou zkušenost: ani masa mládeže nemusí permanentně hřmít jako bouře. I velké společenství může svou radost vyjádřit harmonií hluku a ztišení, neboli vyznání a ponoru do sebe. Že to jde, o tom svědčí stoupající počet účastníků na světových dnech - při klesajícím věkovém průměru. Letos tu měli Češi v průměru jednadvacet let.
Autor je poslancem za KDU-ČSL