Církev by měla být vůči české společnosti více otevřená a laici aktivnější – toť v kostce poselství velehradského sněmu. Nepochybně prorocká slova! Zamysleli se však ti, kteří tento postulát vyslovili, nad příčinami onoho neutěšeného stavu?

Stejně jako v jiných případech, tak i v otázce pasivity českých katolíků nelze obvinit jen jednu stranu za to, „co nás trápí“. Není však možné v tomto případě zastřít jeden fakt, a to ten, že za rezignací, otráveností a lhostejností mnohých českých katolíků často stojí nepříliš zdatné vystupování ze strany kněží a biskupů.

Ze svého okolí znám nespočet katolických laiků, kteří práci pro blaho církve „pověsili na hřebík“ a vůči církvi zatrpkli. Ne proto, že by byli nevytrvalí. Proto, že duchovní správci s nimi jednali z nadřazené pozice a aktivity oněch „laiků“ brali jako útok proti svým pravomocím i své osobě. Neměli osvojeny zásady produktivní komunikace, spolupráci si představovali jako jednostranné poroučení.

O to více je zarážející, že se lze takových způsobů jednání dočkat i z míst nejvyšších. Dvacátého července jsem měl domluvenu schůzku s litoměřickým biskupem Pavlem Posádem ohledně kauzy, kterou řeším s biskupstvím .(Jednalo se o stažení článků s homosexuální tematikou z webu římskokatolické farnosti - respektive o změnu oficiální stránky na stránku neoficiální.) V životě by mě nenapadlo, že bude se mnou jakýkoli člověk jednat tak, jak to učinil v mém případě pan biskup. Po nastínění cíle schůzky rezolutně odmítl zabývat se případem. Své stanovisko – na několik výslovných přání – neodůvodnil žádnými argumenty a zdůvodnění z opačné strany přerušoval opakovaným skákáním do řeči a bezdůvodným zvyšováním hlasu. Jelikož byl arogantnímu jednání pana biskupa přítomen svědek, pevně doufám, že představitelé církve nenechají toto extempore bez povšimnutí, už proto, aby se půl roku trvající případ, jejž vedu s biskupstvím, co nejrychleji zdárně vyřešil.

V opačném případě je namístě oprávněná obava, že mediální poselství sněmu církve k české společnosti zůstane jen neupřímným výkřikem, který bude mít právě opačné plody, než které si předsevzal: pokračující odcizení české společnosti a katolické církve i prohloubení pasivity českých katolíků. Do takových hlubin si však česká katolická církev, soudím, zajet nepotřebuje.

Články v rubrice Aeropag vyjadřují osobní názory autora. Text byl zaslán představitelům litoměřického biskupství se žádostí o stanovisko ke sporu pana Šístka s biskupstvím. O tom, co patří na oficiální web církve, vedl s Martinem Šístkem polemiku Ladislav Nosek.