Každý z nás určitě zažil ten pocit, kdy cítíte, že život je krásný a svět je dobrý - za jiskřivé noci na venkově, v prožitku ohromení nad krásou uměleckého díla, ve chvílích porozumění s blízkým člověkem. Každý také jistě prožil některou z těch zkušeností, které vás vrhnou zpátky - zklamání z neopětované lásky, osamění v těžkých chvílích, slýchali jste: „ jsi hloupý kluk, jsi úplně na nic,“ nebo: „jsi ošklivá holčička, nikdo tě nemá rád.“ Každý má zkušenost krásy, dobra, lásky, při níž pociťuje vzrušení a sílu vydat se na daleké dobrodružné cesty; na druhé straně se často potýká s pocity viny, malosti a rezignace. Tímto sdělením začíná kniha amerických autorů Brenta Curtise a Johna Eldredge Na cestě.

Oba autoři zažili jako duchovní protestantských kongregací mnoho situací, na které nenacházeli odpověď, oba poznali neutěšené poměry rodin, ve kterých vyrůstali, oba si kladou otázku, proč se ve světě stvořeném dobrým Bohem naše životy tak často potkávají se zraněními, proč nás někdy Bůh jakoby vrhá proti stěně našich vlastních očekávání. Právě naše očekávání, naše touha po velkém a krásném, to, že se nespokojujeme s pravidly a morálkou ukazuje, že toužíme po něčem, co obé překonává. Vnitřní touha v našem srdci nás dělá neklidnými, naše srdce nám sdělují, že nám něco schází.

Obálka knihy Na cestě. Publikaci lze zakoupit v nakladatelství http://www.navrat.cz/

Je to Bůh, který k nám mluví skrze naše srdce, skrze krásu, dobro, lásku, spravedlnost, které spontánně pociťujeme a po kterých toužíme, říkají autoři. Naslouchejte svému srdci, abyste poznali, co k vám Bůh promlouvá.

Ano, jsme stvořeni pro velký milostný příběh. Kdo chce ale poznat krásu, poznává také bolest. Komu stačí průměrný zážitek, ten se vyvaruje obojího. Bůh není hrdina, který má vždy připravené řešení a který na znamení své spolehlivosti nosí flanelové košile (jakýsi Mirek Dušín), spíše se podobá akčnímu hrdinovi, který v boji proti zlu neváhá vystavit své partnery nebezpečí. My bychom ale raději byli hrdiny malých dramat, které si píšeme sami a kde bychom měli vše pod kontrolou. Pokud chceme odolat vábení, kterým nás k velkému kosmickému dobrodružství Bůh skrze naše srdce volá, můžeme se uzavřít ve skořápce náboženských povinností, koníčků a malých požitků. Kdo se ovšem nechá unést voláním svého srdce, bude žít velké milostné dobrodružství.

Vedle cesty povinnosti vede cesta dobrodružství, proti umrtvení touhy stojí vášeň, výzva k cestě proti rezignaci. To jsou základní sdělení celé knihy. Necháte se pozvat k objevování divokého milujícího Boha, který je schopen vás zatáhnout do mnoha dobrodružství, jež se vám mnohdy nebudou líbit, ale který vás nikdy neopustí a vždy se pro vás vrátí doprostřed nepřátelské vřavy? Nebo si vystačíte s krátkými a bezpečnými vycházkami, při kterých se vám nic nestane, ale také se s vámi nic nestane?

Zhruba stosedmdesátistránkové vyprávění o boji o naše srdce je jedním z projevů toho druhu křesťanské spirituality, která se nespokojuje s běžnou církevní zbožností a s krotkým Pánem Bohem bdícím nad naším štěstím. Kniha je psána pro ty, kteří cítí, že instantní nedělní křesťanství, se svými seznamy článků víry a zaručenými recepty na to, jak zvládnout životní problémy ve třech krocích, cosi podstatného postrádá. Možná, že toto sdělení bude překvapivější v původním americkém kontextu než ve střední Evropě se zkušeností nesmyslných událostí, nespravedlností a křivd, nicméně témata zmíněná v knize zaznívají v našem křesťanském prostředí jen zřídka. Přestože ve střední části ztrácí vyprávění poněkud tempo i průraznost, autoři jistě zasáhnou nejedno citlivé místo dnešního křesťana. Plynulosti textu by možná prospělo, kdyby jej psal pouze jeden z autorů. Také časté uvádění příkladů ze života i citování dlouhých pasáží z literatury, divadla či filmu dělá knihu sice srozumitelnou a přístupnou, na druhé straně působí občas rušivě a je na úkor spádu celého textu.

Dále lze knize vytknout nepříliš zdařilé grafické provedení, občasné nesrozumitelné postupy nebo argumentace a sklon používat klišé. Například John, když mluví o tom, jak uprostřed vší nepochopitelnosti a zklamání ze světa k nám krása hovoří o smyslu našich životů, uzavírá slovy: „Vypadá to příliš krásně, než aby to mohlo být pravda, což by nás mělo vést k ještě hlubšímu podezření, že to asi nakonec pravda bude.“

Myslím, že při čtení této knihy je potřeba mít na paměti zázemí obou autorů, tj. protestantské prostředí amerického středozápadu, díky kterému může být jazyk knihy bližší čtenářům z evangelikálních kruhů. Na druhé straně autorům nejsou cizí ani katolické a prvokřesťanské inspirace: citují Thomase Mertona, otce pouště, Henri Neuwena. Pokud dovedete odhlédnout od zmíněných vad na kráse, stane se vám kniha cenným průvodcem na cestě za voláním vašeho srdce, kterou se před vámi vydalo již mnoho poutníků.