"Stejně jako ve zbytku země i na severu Moravy přibývá Poláků, kteří sem přicházejí vykonávat duchovní povolání. Jejich příchod je vítaný, protože pomáhají řešit dlouhodobý nedostatek místních duchovních," řekl ČTK mluvčí diecéze Pavel Siuda. V ostravsko-opavské diecézi, která zahrnuje Moravskoslezský kraj a okres Jeseník, v současné době působí 50 kněží polské národnosti. Poláci tvoří téměř pětinu ze všech zdejších duchovních.

"Stejná situace je i v jiných zemích západní Evropy. Například v Rakousku nebo Německu, kam přicházejí duchovní z Polska, ale také z Rumunska, Afriky a Asie," dodal mluvčí. Polské duchovní podle Siudy do Česka táhne často skutečnost, že zde mají brzy možnost převzít vedení farnosti. V Polsku, kde je duchovních více, na svou samostatnou farnost čekají mnozí kněží řadu let.

"Jdou tu hlavně do charitativních pozic a jako faráři. Například na Krnovsku máme ústavy, které provozují Poláci," potvrdil ČTK ředitel bruntálského úřadu práce Milan Horna, podle něhož ale tito cizinci neohrožují zdejší trh práce.

Tehdejší mluvčí České biskupské konference Daniel Herman koncem loňského roku ČTK řekl, že římskokatolická církev se potýká s problémem stále menšího počtu kandidátů kněžství. "Vítaná je z toho důvodu vedle služby stálých jáhnů a pastoračních asistentů také pomoc ze zahraničí. Polských kněží jsou v republice stovky, v každé z diecézí v řádu desítek," uvedl.

Na severu Moravy působí polští kněží jako misionáři nebo řeholníci. Podle Siudy byli do Česka vysláni svými představenými, aby zde obnovili řeholní společenství, která komunistický režim v 50. letech minulého století násilně zrušil. Týká se to například řádu minoritů v Opavě, paulínů v Ostravě-Přívoze nebo františkánů ve Starém Bohumíně na Karvinsku. Za svou práci pobírají Poláci stejnou mzdu jako zdejší duchovní. Průměrný plat duchovních se nyní pohybuje okolo 13.000 Kč hrubého.

Poslední duchovní z Polska přijeli letos. V červnu byl mezi novými kněžími vysvěcen jeden mladý muž z Polska. Z Polska přišli také tři duchovní, kteří již byli v minulosti vysvěceni v Polsku a jejich biskupové je uvolnili do České republiky na výpomoc.

"Jsme vděčni, že pomáhají zacelit prázdná místa v duchovní správě, a doufáme, že jejich práce zde bude zároveň obohacením pro naše věřící, kteří si i jejich zásluhou mohou znovu připomenout skutečnost univerzality katolické církve, totiž že katolická církev má společný cíl všude, nezávisle na geografických hranicích," řekl ČTK generální vikář ostravsko-opavské diecéze Marcel Tesarčík.

Všichni kněží se učí česky a bohoslužby slouží v jazyku hostitelské země. V Moravskoslezském kraji je přitom podle Siudy pro mnohé výhodou, že řada z polských duchovních působí ve dvoujazyčných farnostech, kde se užívá čeština i polština. Týká se to oblastí na Karvinsku, Těšínsku, Třinecku a Jablunkovsku.

Podle mluvčí ostravského úřadu práce Svatavy Baďurové ke konci června pracovalo v kraji 3000 Poláků, zatímco loni v pololetí jich bylo zhruba o čtyři desítky více. Nejvíce polských občanů pracuje na Karvinsku. Stejně jako před rokem jich tu koncem června bylo na 2300. Asi 40 Poláků ubylo v Ostravě a deset ve Frýdku-Místku. Naopak na Bruntálsku jich ve sledovaném období pracovalo 46, což je o 15 více než loni v pololetí.

Poláci do Moravskoslezského kraje míří hlavně za prací v dolech na Karvinsku a Frýdecko-Místecku. Kromě horníků a duchovních se uplatňují také jako svářeči, stavaři, obchodníci, jako umělci v divadle nebo učitelé na vysokých školách.

Polák Bogdan Stepien působí jako farář v Ostravě-Přívoze devět let. Do České republiky odjel z 320 kilometrů vzdálených hor ve středním Polsku nikoli ze své vůle, ale na příkaz svého nadřízeného. "V roce 1996 mi představený řekl, že mám být farářem v Ostravě. Neuměl jsem ani trochu česky a také prostředí bylo pro mě úplně cizí. Postupně se mi tady začalo líbit, dnes se tady cítím doma," řekl ČTK Stepien, který je příslušníkem řádu paulínů.

Přiznal, že začátky v cizině ale byly kvůli jazykové bariéře krušné. "Přišel jsem v červnu 1996, teprve v srpnu jsem pochopil celé kázání a až v lednu příštího roku jsem se odvážil poprvé kázat, aniž bych četl z připravených papírů," řekl.

Jeho obavy, jak věřící přijmou cizince, který ani nezná jejich jazyk, se přitom ukázaly jako liché. "Měl jsem strach, jak mě lidé v Ostravě přijmou. Byl jsem proto příjemně překvapen jejich srdečností. Nikdy jsem se tady nesetkal s nepřátelstvím, odstupem nebo nedůvěrou," říká dnes čtyřiačtyřicetiletý farář.

Polského duchovního po jeho příchodu na nové působiště šokovalo, jak velké byly rozdíly mezi církvemi v obou státech. "Myslel jsem, že když jsme sousedi, tak nebudou žádné rozdíly. Ale ukázalo se, že komunisté církev u vás poškodili více. Bylo pro mě překvapením, že v Ostravě, takovém velkém městě, přišlo v neděli do kostela tak málo lidí a skoro žádné děti," řekl.

To se faráři podle jeho slov podařilo změnit k lepšímu. Ještě před pěti lety prý stačilo, když se mše pro děti a mládež konaly na faře, protože mladých věřících se nesešlo více než dvacet. Teď je jich tolik, že už je jim fara těsná a jejich bohoslužby se musely přestěhovat do kostela.

Stepien říká, že se mu po rodné vísce v polských horách ani moc nestýská. "Do Polska občas jezdím, postupně jsem si tady zvykl a cítím se tady doma, nebyl to takový zlom. Tři a půl roku jsem tady měl i rodiče, přinesli mi kus toho domova," dodal. Teď by je chtěl znovu navštívit, ale prý je tak vytížen, že si nedokáže vyšetřit několik dní volna.

Polský kněz neví, jak dlouho v Ostravě zůstane. "O mém příchodu rozhodl představený a rozhodne také o mém případném návratu," řekl. Podle něj by ale bylo škoda, kdyby musel odejít do Polska, když se naučil mluvit česky. "I když nebudu farářem, mohu být pomocným kaplanem na farnosti," doufá.

Ilustrační foto převzato ze stránek Hornického muzea v Ostravě. Nadpisy redakční