I promluvil Hospodin k Noemovi řka: "Za šest měsíců otevříny budou průduchové nebeští, voda přikryje i hory nejvyšší a umře všeliké tělo na zemi a zničím lidi zlé. Několik dobrých lidí zachráním spolu s párem od každého živočicha, pročež mi zbuduj archu." Tak pravil Pán.

A zablýsklo se a Bůh předal Noemovi plány, jak zbudovat archu. "OK," řekl Noe třesa se strachem a žmoulaje v rukách světlotiskové plány. "Za šest měsíců začne potopa," zahřměl Pán. "Do té doby měj archu hotovou, nebo se nauč hodně dlouho vydržet plavat."

Uplynulo půl roku.

Obloha se zatáhla a začalo pršet. I spatřil Pán, že Noe sedí na dvorku a pláče. A archa nikde.

"Noe, kde je tvá archa?" Blesk udeřivší do země hned vedle Noeho podtrhl jeho slova.

"Odpusť mi, prosím, Pane. Dělal jsem, co jsem mohl. Ale objevily se velké problémy. Nejdříve jsem musel obstarat stavební povolení na archu. Ale ukázalo se, že plány nejsou kresleny podle norem. Musel jsem najmout inženýra, aby je překreslil. Potom jsem svedl velkou bitvu o to, zda archa musí být vybavena automatickým hasicím zařízením. Sousedé si na mne stěžovali, že jim rozestavěná archa bude stínit. Tak jsem si musel obstarat výjimku od stavebního úřadu.

Pak nastaly problémy se zajišťováním dřeva, protože vyšel zákaz kácení stromů, neboť v lese žije ohrožená sova skvrnitá. Potom tesaři založili odbory a začali stávkovat. Teprve po dlouhém vyjednávání s odborovým ústředím byli ochotni vzít do ruky sekeru a pilu. Teď na arše dělalo 16 tesařů. Začal jsem shánět zvířata a hned mě žalovali ochránci zvířat. Měli námitky proti tomu, že od každého druhu chci vzít jen dva exempláře. Mimochodem, nikde jsem neobjevil jedinou sovu. Když jsem konečně u soudu vyhrál, sdělil mi Úřad pro životní prostředí, že nesmím archu dostavět, dokud nebudu mít odbornou expertízu o dopadu potopy na životní prostředí.

Potom po mně chtěl generální štáb mapu zatopené oblasti. Poslal jsem jim globus. Daňový úřad mi zablokoval všechny účty - tvrdil, že se chci odplutím vyhnout placení daní. Teď jsem právě dostal přípis, že prý dlužím nějaké daně.

Obávám se, že v příštích pěti letech nebudu schopen archu dostavět," bědoval Noe.

Obloha se začala protrhávat. Mezi mraky vysvitlo slunce a přes celou oblohu se klenula duha. Noe vzhlédl a usmál se. "Znamená to, že zemi nezničíš?" zeptal se s nadějí v hlase.

"To neznamená!" zahřměl Hospodin. "Být Pánem vesmíru má své výhody. Mám dále v úmyslu zničit vše na zemi. Ale něčím horším než potopa. Něčím, co lidé sami vynalezli."

"Čím?" zeptal se Noe.

Po dlouhé pauze řekl Pán:

"Byrokracií."