Malomocenství, lepra, Hansenova nemoc … to je jen několik názvů pro onemocnění, pod kterými se přes celý starověk až po pozdní středověk úspěšně schovávaly všelijaké kožní nemoce, včetně té, kterou dnešní lékařská věda za malomocenství opravdu pokládá. Přesnější vymezení se datuje až od roku 1873, kdy G.H.A. Hansen objevil baktérii, která lepru způsobuje. Ta se už šedesát let úspěšně léčí.

V Mk 1,40-45 čteme, že k Ježíšovi přišel lepros „malomocný“ a zdvořile, pokorně se ho dotázal: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ Některé překlady sloveso katcharidzein překládají poněkud neutrálně jako „uzdravit“ (SNC) a ochuzují tak text o vertikální rovinu přístupu k nemoci, která je pro „medicínu“ biblické doby klíčová: nemoc není způsobena viry, ale je následkem hříchu, viny a provinění.

Čteme, že malomocný Ježíše prosil na kolenou a ten hautú hépsato „dotkl se ho“ a řekl: kataristchéti „buď čist.“A on byl. Co se to tam tenkrát opravdu událo? A v čem spočívá síla Ježíšova gesta? Tyto otázky jsou tím důležitější, čím je průkaznější, že se naše epizodka odehrála poněkud jinak, než jak ji Marek později zapsal. Je totiž téměř jisté, že onen lepros nebyl postižen Hansenovou nemocí, ale patrně jen jednou z běžných kožních onemocnění, jíž mohly být nežidy, vyrážky, vředy, prašivina, spáleniny, bílé či červené skvrny (psoriasis), lysina a puchýře.

Kněžský zákoník Levitika (kapitoly 13 a 14) uvádí diagnózu lepry a způsob léčby, které vcelku věrohodně odpovídají zmíněným kožním onemocněním, nikoliv malomocenství. Dokonce ani rozsáhlý právní blok mišny Negaím, který se tématu malomocenství věnuje, a jenž zcela určitě obsahuje diskuzi o této nemoci z Ježíšovy doby, onu lepru, hebrejsky cara’at, nediagnostikuje. Kožní nemoce rozlišuje podle zabarvení kůže: R. Chanina řekl: Onemocnění se poznají podle šestnácti zabarvení kůže. R. Dosa b. Harkinas řekl: Ne, jejich třicet šest. Akabja b. Mahaleel řekl: Ne, jejich sedmdesát dva (1:4).

Ačkoliv překlad slovesa katcharidzein coby „uzdravit“ (SNC) místo „být čist“ (FL, ČEP) je poněkud uzpůsoben jazykové poptávce, přesto ukazuje, jak o slově „čistota“ a slov odvozených od kořene tohoto slova dnes mluvíme: „čistý“ je zisk, výdělek, příjem a obrat; „čistota“ ovzduší, vod, chodníků, provozních systémů, barev, pleti a prádla je náš cíl; podobnost „čistě“ náhodná nás zbavuje vyjímečnosti; a „čistka“ ve sportovních týmech, politických stranách a jinde se děje téměř v přímém přenosu (račte si vyhledat googlem!). Čistota ve spojení se zdravím z našeho slovníku mizí, a metafora v duchovním a morálním smyslu se tu a tam ještě objevuje ve spojení „očistit“ duši, svědomí, srdce a mysl.

Evangelista Marek o čistotě mluví čtyřikrát: Malomocný řekl Ježíšovi: Chceš-li, můžeš mě očistit. Ježíš odpověděl: Chci, buď čist. Malomocný byl očištěn a obětoval v chrámu za své očištění. Ten muž, jenž měl kožní nemoc a byl ne-čistý, viditelně poznamenán za provinění (tak byla lepra jeho současníky nahlížena), byl prohlášen za společenského outsidera, jehož bylo nejen neradno, ale především zakázáno se dotknout. A Ježíš toto společenské tabu překročil a udělal to. Dotkl se ho. Chci se vám vyznat, že i kdyby Marek toto krásné lidské gesto nevyložil jako zázrak proměny zprzněného v dokonalé, nečisté v čisté, nemocné ve zdravé, Ježíšovo gesto doteku, přijetí, soucitu a důvěry, by neztratilo na síle ani potom. V něm zůstává úžasná inspirace Ježíšova příkladu funkční i pro nás.