Muslimský svět uštědřil křesťanské Evropě pěknou lekci. Zatímco jsme svědky kulturního pronásledování křesťanství, jsme nuceni stát v pozoru a taktu vůči symbolům islámského náboženství. Jsme nuceni brát vážně náboženské cítění milardy lidí, zatímco beztrestně pošlapáváme náboženské cítění dvou miliard lidí.

Islám nám tak jasně připomíná, i když bohužel jednostranně, hodnotu náboženské svobody, která je výrazem důstojnosti každé lidské osoby. Jsou-li zesměšňovány náboženské symboly, jsou pošlapávána základní lidská práva, mezi něž patří svoboda vyznávat náboženství, a závazek druhých toto vyznávání respektovat a nikoliv zesměšňovat.

Chránit a podporovat nedotknutelná lidská práva patří podstatně k úkolům každé státní moci. Státní moc se tedy má spravedlivými zákony a jinými vhodnými prostředky účinně ujmout ochrany náboženské svobody všech občanů a vytvořit podmínky příznivé rozvoji náboženského života, aby občané měli skutečnou možnost užívat náboženských práv a plnit náboženské povinnosti. (II. vat. koncil, deklarace Dignitatis humanae 6)

Úkolem křesťanského světa je právě toto připomenout světu islámskému, ale nikoliv mediálním násilím, ale slovem, které by vytvářelo mírovou komunikaci, aby tak svoboda slova vytvářela náboženskou svobodu a ne ji ničila. Zatím bohužel Evropa ničí nejenom náboženskou svobodu muslimů, ale i křesťanů. Je to cíl ke kterému má vést svoboda slova?

Autor je řeholní kněz