Když propukla jihlavská „Mahlerova aféra“, vzpomněl jsem si na hodnocení naší nejznámější vánoční mše „Hej mistře“ Jakuba Jana Ryby od neznámého církevního hodnostáře. Nalézá se na klatovském opisu Rybovky z roku 1864. „Slátanina tato, kteráž za bezpříkladnou urážku církevní hudby považována býti musí, jest po dlouhá léta okrasou Narození Páně v Klatovech a běda řediteli kůru, kdyby kocovina tato neprovozovala se aspoň dvakrát o Vánocích…“

Hodnocení onoho velebníčka je totiž až hrozivě podobné tomu, nač jsme se nadáli od brněnských kuriálních představitelů. Ačkoli je jejich vyjádření zahaleno v rouše svědomitého plnění vatikánských regulí a snahou chránit posvátný prostor od bezcenného hudebního škváru, je zřejmé, že jsou papežtější než papež. Navíc evidentně sázejí na literu nařízení, než na jejich „ducha“.

Jsem zvědav, jak brněnské biskupství odůvodní „závadnost“ Mahlerových děl. Podle jejich názvů? Podle toho, že každé druhé slovo v nich není Bůh a církev? Mravný není ten, kdo o mravnosti krásně mluví, avšak nejedná podle svých krásných slov. Ani toliko hudba, v níž se hemží nebeské názvy, automaticky člověka nepovznáší k Bohu!

A tak se nám v kostelech budou producírovat fanoušci Daniela Landy a jeho obskurního ¨“Ordo Lumen Templi“- ještě za asistence biskupa Malého. Kvalitní a světově uznávaná hudba Gustava Mahlera se může přesunout, třeba na zimní stadion… Karel Havlíček, blahé paměti, by jistě připojil: „České hudby hubitelé lití - hlučná místa, šumy, cikrliti“.

Článek byl kvůli své mírné provokativnosti zařazen do sobotní rubriky křesťanský humor. Věříme, že i poněkud nafouknutá jihlavská „Mahlerova aféra“ bude řešena v budoucnu se vtipem a nadhledem. Upozorňujeme dále čtenáře na  související komentář pro Lidové Noviny místopředsedy Společnosti pro duchovní hudbu Jiřiho Kuba. Jiří Kub slíbil pro Magazín ChristNet napsat článek o duchovní hudbě, který bude v dohledné době publikován.