Seznamka
Ve výroku rabiho Eleazara je myšlenka života po vzkříšení formulována jako argument ve sporu s gnostiky, kteří popírali zmrtvýchvstání a soud. Není ani trochu náhodou, že se o stejném procesu „vstupu“ do věčnosti dočítáme i u evangelisty Jana 3,14-21, který zaznamenal rozhovor mezi Ježíšem a Nikodémem na totéž téma. Nikodém ovšem není gnostik, ale farizej.
Jako učený rétor Ježíš Nikodéma poučuje čtyřmi argumenty: 1. Jako Mojžíž vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný. 2. Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 3. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. 4. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Věnujme se nyní jednomu z témat Ježíšových argumentů:
Dzoé aiónion „věčný život“ je v centru Ježíšovy promluvy a zazní v ní dvakrát: jednak ve spojení s vírou v Syna člověka, jímž je Ježíš sám, a pak když Nikodémovi zodpovídá smysl Synovy role pro tento svět. Janova zpráva je jasná: život věčný má ten, kdo věří v Ježíše, neboť individuální spása člověka je nejvlastnějším Božím záměrem.
Ve slovníku tržně orientované společnosti je obrat „život na věčné časy (a nikdy jinak)“ spojován s obchodním artiklem typu televizní stanice, značky fotoaparátu, masáže či likéru. A to není vše. Ještě si pamatuji na heslo „ Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak.“ které se stalo novinářským žargonem pro ironizaci vztahu politických stran a koalicí na dnešní politické scéně.
Popravdě řečeno, kromě předlistopadových komunistů tento claim o věčnosti každý chápe jako nadsázku a ne tvrzení. Jenže ... Problém nastává ve chvíli, kdy horizont věčnosti začneme brát vážně ... a společně s Nikodémem mu chceme porozumět. Ba co víc. Jsme natolik zatíženi vědou a filosofíí, že se neubráníme otázkám, které si Nikodém, farizej a člen synderia, nepoložil. Jak ta postmortální věčnost vypadá?
V Janově teologii věčný život v koncepci spásy nastává po příchodu mesiáše, smrti, vzkříšení a soudu. Věčnost prožijeme v těle. Ale v jakém? Cožpak nevíme, že (téměř) vše, co se nachází v čase a prostoru podléhá proměně? Ne tak postmortální tělo? A to, má-li být věčné, změně nesmí podléhat. Je tedy něco takového, co se nachází v časoprostoru a nemutuje? Je. Matematický symbol. Z toho, co známe, co víme o přírodních vědách, se učení o věčnosti nejblíže přibližuje matematice. Třeba naše budoucí věčná těla opravdu budou matematickými symboly. Třeba. A nakonec proč ne. Podoba je nedůležitá. Hlavně, že se to stane.
