Ačkoliv je v posledních týdnech středem pozornosti světových médií, moc se toho o něm zatím neví. Informace o něm pocházejí z druhé a třetí ruky. Během vyšetřovací vazby k němu nebyli vpuštěni novináři, nemá advokáta a rodina mlčí.
Abdul Rahman během procesu v Afganistánu
Abdul Rahman byl muslim, ženatý, má dvě dcery. V době prosovětského afgánského režimu byl údajně zaměstnán v kábulském rozhlase. Po vzniku občanské války uprchl do Pákistánu, kde v Péšaváru pracoval pro mezinárodní křesťanskou humanitární organizaci. Zde před 15 ÷ 16 roky konvertoval ke křesťanství. Jeho žena se s ním kvůli tomu nechala rozvést. Poté 9 let pracoval v Německu. Jeho přítel o něm tvrdí, že je to chudý prostý dělník. Po pádu Talibanu se vrátil do Afganistánu, aby usiloval o právo pečovat o své dcery, které vyrůstaly u prarodičů v Kábulu. Patrně po sporu s rodinou o výchovu dcer jej rodinní příslušníci udali letos v únoru afgánským úřadům.
Abdul Rahman s Biblí
Afgánské právo se řídí islámským právem Šaria, a to striktně určuje za odpadlictví od islámu smrt. Abdul Rahmán si však stojí za svým, jak o tom svědčí jeho vyjádření před afgánským soudem: „Odevzdal jsem se cele Bohu. Jaký je rozdíl mezi Bohem a Aláhem? V čem spočívá ? Věřím v Ježíše Krista. Věřím v Boha. Jsem křesťan.“ Smrti se mohl Abdul Rahman vyhnout návratem k islámu, nebo prohlášením za nesvéprávného. To však Rahman rezolutně odmítl. „Přijímám, že budu oběšen. Ale nejsem nevěrec, nejsem odpadlík, jsem učedník Ježíšův“, hlásá pevně Rahman. Sám se nepovažuje za hrdinu.
Pod tlakem hlav států, papeže a dalších osobností nakonec našel afgánský soud šalamounské řešení, že Rahman je nesvéprávný a dnes se již nachází v Itálii. Nicméně, kdo z nás by byl připraven svědčit, že víra v Ježíše Krista má větší cenu než vlastní pozemský život?
Čerpáno z tagesschau.de. Foto: internetové snímky z procesu.
