První žádosti tohoto druhu se prý objevili v jižní Africe, odtud se zvyk rozšířil do Austrálie, USA, Irska a postupně i do dalších zemí. Prvotním důvodem se zdá být návrat k egyptské mytologii, kdy faraonové byly mumifikováni se vším, co mělo nějakou hodnotu pro cestu na věčnost. Zatímco tehdy to zpravidla byly cenné a kultovní předměty, dnes se soudí, že k výbavě na poslední cestu patří právě mobilní telefon, který měl nebožtík do poslední chvíle vždy při sobě. Zároveň se uvádí i další praktický důvod – mobilní telefon v rakvi se může hodit jak pro komunikaci z jiného světa, tak i v případě nečekaného probuzení pod zemí. Pro takový případ už přišly některé jihoafrické pohřební agentury dokonce s nabídkou, že v rakvi umístí náhradní baterie, to kdyby v čase probuzení byl už nebožtíkův mobil vybitý…
Dalším z důvodů, uvádí Corriere della Sera, je zvláštní obliba mobilu, pro některé lidi, zvláště z okruhu celebrit, téměř se rovnající hodnotě talismanu. Tak jako v minulosti někteří lidé projevovali přání být pochováni se svou nejmilejší hračkou z dětství, dnes se poslední pozornost soustředí právě na mobil.
Nelze se však domnívat, že lidé preferující kremace jsou z tohoto nového boomu v soudobém pohřebnictví vyloučeni. V USA dokonce upravují kremační pece tak, aby bylo bez problému možné spálit nebožtíka s jeho nerozlučným mobilem v kapse saka. Malá detonace z baterií, které explodují ve vysokém žáru, je chápana něco jako salva na rozloučenou… Jiné americké pohřební agentury pak přicházejí s nabídkou umístit mobil zemřelého na náhrobek pietním připojením k urně s jeho popelem.
„Všechno je možné. Je to zvláštní, ale je to tak,“ končí inspirativní článek v italském deníku.