V kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze se 18. dubna uskutečnila ekumenická bohoslužba u příležitosti Dne Země. Připravila ji Ekologická sekce České křesťanské akademie spolu s Akademickou farností Praha. Účastníci letošního setkání, jež bylo čtvrtým v pořadí, se sešli nad tématem Stromy. Bohoslužbu vedli P. Dr. Zdeněk Králík, farní vikář kostela Nejsvětějšího Salvátora , Dr. Milan Horák, kněz obce křesťanů a Dr. Jiří Nečas, presbyter českobratrské církve evangelické. Kázání připravil Dr. Jan Heller, který bohužel pro nemoc nemohl být přítomen.

 

Ve svém textu vycházel z knihy proroka Ozeáše, kde Hospodin přirovnává sám sebe k zelenému cipřiši. „Předchůdci i sousedé Izraele uctívali mnoho bohů, z nichž nejdůležitější byl Bál, dešťodárce. Země byla také bohyní. Tam, kde plodivá síla Země vyrazila na povrch, vyrostl strom, jedna z mnoha odnoží prastarého bájného stromu života..

Jenomže živých stromů bylo v Kenánu málo, tak se vztyčil suchý, mrtvý strom, ověsil se milodary, jako by na něm vyrostly a pak se kolem něj tančilo. Ctitelé Bála třeba Hospodina neodmítali, ale už od něho nic neočekávali. Dlouho vysluhovali na obě strany. Není divu, že se tím nevěrný Izrael zbavoval Boží pomoci a upadal do moci nepřátel. Ale pak se Boží hněv od Izraele odvrací. Hospodin už nebude vzpomínat na ty modly, kterým se klaněli dříve. Jsou chvíle, kdy se nám jakoby láme pod rukama to, o co jsme se opírali. Co když to byl mrtvý kůl, náhražka, pozlátko? Třeba jsme se věcmi kolem sebe dali tak oslepit, oslnit jejich leskem, že jsme nedokázali rozeznat, co je živé a co mrtvé, co vede k životu a co ke smrti. Ježíš hovoří o stromě, který dává dobré ovoce, jenže tu by mohl někdo propadnout pýše a libovat si: “Podívej se, Pane Bože, jaké krásné ovoce ti přináším.“ Všechno dobré, co děláme, od počátku až do konce, je z Božího odpuštění a Božího požehnání.

Po bohoslužbě se v sakristii konala beseda s Dr. Marií Hruškovou, autorkou publikací a televizního seriálu o památných stromech. Při setkání zmínila památné stromy přemyslovských a lucemburských Čech, mladou lípu na lidické návsi, která přečkala vyhlazení obce nacisty v roce 1942 i stromy pražského jara 1968.

„Dnes, když máme techniku, se můžeme stromům postavit. Můžeme bezohledně kácet a rozhodovat.“ Podle Marie Hruškové je potřeba, aby se lidé zastavili a zamysleli, a k tomu mohou vést i příběhy stromů. „Když přišlo křesťanství, trvalo ještě několik století, než lidé přestali věřit v posvátné stromy. Některé mýty, spojené s úctou ke stromům, nějakým způsobem přežily. Starý mýtus víry v životodárnost a sílu stromů se docela dobře spojil s křesťanským životem. Musíme si uvědomit, že strom není jen nějaký kůl, ale živý svědek.“

Foto:autor a Strom života (Pernštejnský tis, strom roku 2005)