V souvislosti s novým časopisem Te Deum se objevily  i nové zprávy o lefebvristech, kteří za vydáváním časopisu stojí. V poslední době více zvedají hlavu a snaží se různými cestami otevřeněji i poloskrytě působit, zvláště v naší arcidiecézi. Proto uvádíme několik informací, aby se prokázalo, že toto hnutí je schizmatické a jeho členové jsou vyloučeni z církve, přestože se tváří jako její ultravěrní příslušníci. Na toto téma hovořil před nedávnem ve Vatikánu s kardinály také Svatý otec Benedikt XVI. Kardinál Hoyos, který má celou záležitost na starosti, potvrdil na přímý dotaz, že lefebvrističtí biskupové i členové schizmatického bratrstva sv. Pia X. jsou exkomunikováni.

Od začátku schizmatu, který po 2. vatikánském koncilu způsobilo chování arcibiskupa Marcella Lefebvra, se hledaly nejrůznější cesty ke znovunalezení jednoty. Heretické jednání se pozná podle toho, že jeho protagonisté jsou zatvrzelí a nepřipouštějí diskusi. Již v roce 1999 byly v ACAP č.5 a 6 /bod 16/ uveřejněny různé informace o lefebvristech a o občanském sdružení Una voce. V souvislosti s tehdejší činností lefebvristů vycházel i časopis Mezinárodní report, který byl napojen na americké zdroje podobných hnutí a vycházel i za podpory některých kruhů Německé biskupské konference.

Z řad lefebvristů se dnes záměrně šíří desinformace a popírá se exkomunikace Mons. Lefebvra i všech 4 biskupů, které nedovoleně vysvětil (včetně jeho současného nástupce Mons. Fellaye).

Arcibiskup Lefebvre odmítal 2. vatikánský koncil, zvláště některé jeho dokumenty (konstituci o liturgii, dekret o ekumenismu, prohlášení o náboženské svobodě aj.), odmítal koncilní liturgickou reformu a svými knihami i přednáškami hlásal další z toho vyplývající omyly. V semináři ve švýcarském Econu založil v listopadu 1970 kněžské "Bratrstvo sv. Pia X." jako společenství života ve svém schizmatickém duchu.

Svatý otec Pavel VI. osobně sledoval celou záležitost a v květnu 1975 ustanovil čtyřčlennou komisi kardinálů, aby jednala přímo s Mons. Lefebvrem a prozkoumala celou jeho činnost. Komise podala zprávu papeži a ten ji výslovně pověřil, aby "Bratrstvo" zrušila.

Sám Pavel VI. se pak na Mons. Lefebvra obrátil nejprve v červnu 1975 delším dopisem, osobním napomenutím a výzvou, aby opustil své postoje. Žádá ho o veřejné prohlášení, že se podrobuje papeži, aby tím napravil to, co "v jeho spisech, úmyslech a postupech bylo urážlivého vůči církvi a jejímu Učitelskému úřadu a aby přijal opatření vůči Bratrstvu svatého Pia X." Lefebvre neodpověděl. Začátkem září píše Svatý otec nové napomenutí a novou výzvu. Žádá ho znovu, aby se jasně vyslovil a připomíná tresty, které budou uveřejněny: "Nemůžeme dále váhat s jejich uveřejněním, jestliže okamžitě neprohlásíte své úplné podřízení se." Lefebvre ve své zatvrzelosti opět neodpověděl. Proto v říjnu 1975 na přímý příkaz papeže Pavla VI. prohlašuje státní sekretář kardinál Villot kanonické zrušení "Bratrstva" řízeného Lefebvrem, poněvadž se "systematicky protiví 2. vatikánskému koncilu a jeho reformám". Konstatuje: "Je jasné, že Bratrstvo… přestalo existovat." A o Lefebvrovi se tu říká: "Ve svých spisech a projevech stále uvádí v omyl určitý počet desorientovaných věřících."

Po změnách na papežském stolci pak tento dosažený stav nedoznával dalších změn. Ale papežovy pokusy o smíření neustávaly. I Jan Pavel II. byl velmi otevřený a byl ochoten vycházet maximálně vstříc, aby se tato rána schizmatu zahojila. V prosinci 1987 přišla do Egone znovu kanonická vizitace. Proslýchalo se, že Mons. Lefebvre hodlá svévolně světit biskupy. V dubnu 1988 píše kardinál Ratzinger Mons. Lefebvrovi novou výzvu k jednání, které se uskutečnilo 14.-15.4.1988, a znovu začátkem května, při kterém byl sepsán známý oboustranně velmi vstřícný protokol, který dostal Svatý otec, jako základ smíření.

Ale už 6.5.1988 předložil Lefebvre dopis, v němž zatvrzele představuje své nové požadavky – svěcení jednoho biskupa pro jeho hnutí. Tím začal nový nesmírně rychlý kolotoč korespondence i setkání. Lefebvre pak odmítá všechny nabídky a zvyšuje počet biskupů, které chce vysvětit, na tři. Kardinál Ratzinger mu znovu na příkaz papeže píše 30.5.1988 dopis. Definitivní roztržku vyvolal Lefebvrův dopis ze dne 5.6.1988, v němž deklaruje celé své odmítnutí všech podmínek, dovolává se svého poslání, které "má od Prozřetelnosti" (jako všichni heretici). Shrnuje všechny své výtky proti koncilu a konstatuje, že hodlá světit biskupy pro své hnutí.

Prefekt Kongregace pro biskupy kardinál Gantin mu na pokyn Svatého otce píše ihned monitum a upozorňuje na důsledek takového činu - exkomunikaci. Dne 3O.6.1988 Lefebvre světí čtyři své biskupy. Světitel, všichni svěcenci i spolusvětitelé byli exkomunikováni.

Oficiálně byla exkomunikace vyhlášena ihned 1.7.1988. Kněží i věřící byli napomenuti, aby se nezúčastňovali jejich hnutí a aktivit, protože by také upadli do trestu exkomunikace. Dne 2.7.1988 vydal Jan Pavel II. apoštolský list "Ecclesia Dei", jímž zakládá komisi o Bratrstvu Pia X. Jsou zveřejněny důsledky spolupráce s tímto schizmatickým hnutím, totiž exkomunikace. V roce 1996 bylo vydáno vysvětlení Rady pro interpretaci právních textů, v němž se upřesňují podmínky exkomunikace pro ty, kdo by vědomě a dobrovolně spolupracovali s těmito schizmatiky.

V tomto dlouhém líčení je patrná velká trpělivost a shovívavost církve a papežů a nesmírná tvrdohlavost a zatvrzelost  Lefebvra. Takový postoj zaujímají i jeho následovníci a dnešní protagonisté tohoto hnutí. Jejich reprezentantem má být i časopis Te Deum a Institut sv. Josefa, který organizuje přednášky a jiné akce. Lefebvristické hnutí zahájilo v poslední době široký útok proti katolické církvi. V Polsku pracují pod vedením kněze Karola Stehlina v asi 15 městech jako "Kněžské bratrstvo sv. Pia X. v Polsku", k němuž patří řada kněží. Ale celé lefebvristické hnutí v Polsku není jednotné.

Za pontifikátu Jana Pavla II., u kterého zřejmě necítili velké sympatie a podporu, se připravovali na vhodnou příležitost. Ukazuje to zakládání a zaregistrování různých institucí. Poněvadž se patrně domnívají, že Benedikt XVI. bude smířlivější, vyšli dnes se svými aktivitami a mezinárodními spojeními více na světlo. Nedávný dialog kardinálů na toto téma sice naznačil novou ochotu církve (kolikátou už) ke vstřícnému postoji, ale po zkušenostech z minulých desetiletí bylo jasně řečeno, že je nutné důsledně vyžadovat bezpodmínečné veřejné zřeknutí se všech jejich bludů. Po zkušenostech s Mons. Lefebvrem a po jejich projevech ale pochybujeme o jejich ochotě a připravenosti k takovému kroku.

Úspěch, který v poslední době mělo hnutí podporované Mons. Lefebvrem, může a má být pro všechny věřící důvodem k upřímnému a hlubokému zamyšlení nad vlastní věrností k církevní tradici věrně předávané církevním učitelským úřadem řádným nebo mimořádným, zvláště pak k té, která je předávána ekumenickým cařihradským a II. vatikánským koncilem, uvádí Jan Pavel II. v apoštolském listu "Ecclesia Dei adflicta" vydaném již v roce 1988 (více zde). Z tohoto zamyšlení máme všichni vyvodit nové a účinné přesvědčení o nutnosti rozšiřovat a upevňovat tuto věrnost a úplně odmítnou libovolný a neoprávněný vyklad doktríny, liturgie a autority.  Za současných okolností se chceme slavnostně a horlivě, otcovsky a bratrsky, obrátit na všechny ty, kteří dosud byli spojeni různými způsoby s činností arcibiskupa Lefebvra, aby splnili vážnou povinnost zůstat spojeni s Kristovým vikářem v jednotě katolické církve a přestali podporovat jakoukoli formou tento zavrženíhodný způsob jednání. Všichni mají vědět, že formální připojení se k schizmatu je vážnou urážkou Boha a nese s sebou exkomunikaci ustanovenou církevním zákonem."/EV 11/1197 ad./.

Starší zprávu ČBK (ze začátku dubna) přínášíme v redakčně krácené a doplněné verzi, podrobné citace souvisejících dokumentu naleznete zde. V Magazínu ChristNet byl publikován i rozhovor se šefredaktorem časopisu Te Deum i doplňující zpráva. Na internetu naleznete i  vyjádření redakce časopisu Te Deum k výrokům pražského arcibiskupa. Tento týden kardinál Vlk varoval před spojováním radikálních skupin v církvi s politikou.