Také dnes jsme slyšeli o tom, jak zmrtvýchvstalý Ježíš nečekaně vstoupil do shromáždění svých věrných. Evangelista Lukáš o tom říká něco, čemu bych se chtěl  věnovat:

Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.
Rozmýšlejme tedy společně o tom, co znamená slůvko “tehdy”, jak se otevírá mysl, co je významem Písma, a co z toho nakonec plyne pro nás.

tehdy
Všimněme si nejprve slova tehdy. Toto jinak asi nenápadné slůvko určuje čas. Naznačuje, že se něco stalo v daný okamžik, v určitou chvíli. Evangelista tím slovem chce povědět, že učedníkům se otevírá mysl pro pochopení Písma nikoli náhodně, ne kdykoli a jakkoli, nýbrž právě v tu zvláštní, svatou chvíli, kdy jejich shromáždění navštíví Kristus. Teprve nyní se otevírá jejich mysl: když svého Pána vidí, slyší a dokonce se ho mohou dotknout.

To je něco, s čím máme zkušenost i my. Svou víru si uchováváme i ve všedních dnech, třeba i v rušném zaměstnání. Přesto víme, že na Boží slovo se lépe soustředíme v nedělním tichu, spolu s ostatními věřícími, ve shromáždění. Tak vypadá naše “tehdy”. Jistěže čas měřený hodinami plyne stále stejně –jsou však určité chvíle, určité dny a určité denní doby, kdy se naše mysl otevírá snáze než kdykoli jindy.

otevřel jim mysl
Jistě nás zajímá, jak k takovému otevření mysli dochází. Evangelista píše, že učedníci o tom mluvili. Mluvili o tom, co se stalo s Ježíšem. Jak byl ukřižován, vzkříšen a jak se také zjevil dvěma z nich. Mluvit o Kristu – to je ten předpoklad. Předpoklad, který nabízí církev. Mluvit se dá o lecčems, ale církev je zvláštní a nenahraditelná v tom, že se v ní mluví o Kristu.

Druhým předpokladem je Kristova přítomnost. Najednou on sám stál uprostřed nich. On sám, ze své vůle, vstoupil do shromáždění. Něco podobného očekáváme i my. Jakkoli se zde jedná o nevysvětlitelný jev. Víme, že nedokážeme Pána přivolat tak, jako můžeme třeba telefonem zavolat sanitku nebo hasiče. Víme však, že můžeme pro Kristův vstup připravit podmínky. Můžeme připravit sami sebe, svou mysl a své srdce: tichem, modlitbou, soustředěním, čtením Písma, sakrálním prostorem.

To vše, co zde vypočítávám, je velice duchovní. Přesto to není nehmotné. Ba ani netělesné. Škodíme sami sobě když v církvi mluvíme o duši jako o něčem protikladném k tělu. Je to škoda, když se křesťanství staví vůči tělu a všemu materiálnímu nepřátelsky. Protože z dnešního evangelia čteme něco jiného. Čteme, že Kristus není duch. Že má ruce a nohy a dokonce pojídá pečenou rybu. Dotkněte se mne, říká Pán. Přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.

Je to zvláštní, ale je to tak. Právě tato velice tělesná scéna chce otevřít naši mysl. Máme uvěřit v “těla z mrtvých vzkříšení”. Máme dostat naději, že podobně jako on i my budeme vzkříšeni tělesně. Jistě že tato vzkříšená tělesnost bude jiného druhu než ta smrtelná; zákony prostoru a času jako by pro ni neplatily. Smíme však věřit, že v Božím království se nebudeme pohybovat jako průhlední, bezbarví duchové, jako jakýsi éterický dým, nýbrž jako skutečné, svébytné bytosti a osobnosti.

To je důvod, proč má tělesnost své místo také v církvi, také v diakonii a také v liturgii. Chudým, nemocným a postiženým je třeba pomáhat nejen duchovně, ale i tělesně. Tělesně smíme také prožívat a zvěstovat naši víru. Mám na mysli stisky rukou, svatá políbení, vzkládání rukou, modlitební a žehnající gesta. Tato “svatá tělesnost” je asi nejlépe vidět a cítit při svaté večeři Páně, kdy lámeme, podáváme, jíme a pijeme skutečný chléb a skutečné víno.

rozumět Písmu
Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Mezi přítomností Krista ve shromáždění, společným stolováním a správným pochopením Písma je souvislost. S Písmem lze totiž nakládat různě. Bible může být zastrčená kdesi v knihovně. Může ležet na nočním stolku hotelového pokoje. Může být v levném výtisku rozdávána bezdomovcům. Mohou si ji číst ateisté, hiduisté i šamani. Bible může být studována za účelem historickým, jazykovým i kulturním. Může být ve formě dějepravy vštěpována do paměti dětem ve škole. To vše a mnoho jiného však nezajistí, aby bylo Písmu porozuměno správně. Každý, kdo se pokoušel číst soustavně a souvisle Bibli – a mám na mysli nejen Nový, ale také Starý zákon – ví, že v mohutném oceánu příběhů, slov, rodokmenů a všelijakých údajů se lze snadno ztratit.

Pokud nebudeme k Bibli mít nějaký klíč, nějaký vzorec, nějaký princip, nějaké “čtecí brýle”, pak nám ona sama mnoho nepoví – či lépe: poví nám až příliš mnoho. Ten výkladový klíč nám do ruky dává samotný Kristus. Shromážděným učedníkům říká: musí se naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech. Tedy: v Písmu je nejdůležitější to, co ukazuje na Krista. Co ukazuje na tu zvláštní Boží lásku, vtělenou do postavy Ježíše z Nazareta, který je ochotný obětovat sebe sama za nás. On sám – Boží Syn – je klíčem, těžištěm a principem Písma. Na něho vše ukazuje a skrze něho můžeme všemu rozumět. On je norma, podle níž máme hodnotit význam třeba i těch temnějších či dokonce povážlivějších starozákonních textů, s nimiž si jinak nevíme rady.

vy jste toho svědky
To nejtěžší jsem nechal na konec. Všimněte si poslední věty dnešního čtení: Vy jste toho svědky. Tímto způsobem se živý Pán obrací přímo a osobně na vás, kdo na něho hledíte, kdo ho posloucháte a kdo s ním jíte. Ty, Petře, jsi svědek. Ty, Marie z Magdaly, jsi svědkyně. Nemůžete být nezaujatí posluchači nebo nezávislí pozorovatelé – jste svědky.

Slovo svědek – a v tom je ta náročnost – má totiž tři významy. Ten první je jasný – svědek je ten, kdo něco viděl nebo slyšel; prostě se o nějaké skutečnosti nějak dozvěděl.

Ten druhý pak spočívá v ochotě svědka to, co viděl a slyšel dosvědčit před těmi, kteří neviděli a neslyšeli. A se zaručit za to, co se v daný okamžik nedá dokázat ničím jiným, svým jménem, svou ctí, svou autoritou.

Třetí význam otvírá samo slovo “svědek”. Řecky se poví martys. V první církvi velice záhy slovo “martys” získalo význam “mučedník”. Protože ti, kdo dosvědčovali Krista, byli často souzeni, mučeni a popravováni. Jejich svědectví o Kristu bývalo – a leckde dodnes je – psáno vlastní krví.

Autor je evangelický farář v České Lípě. Text kázání byl převzat ze sborových stránek. Homiletickou přípravu ke kázání naleznete zde.