Je potřeba mladým něco o potratech říkat? Nezískají dostatek informací díky sexuální výchově ve škole?
Většinou se sexuální výchova odehrává ve velmi liberálním duchu – tj. s tvrzením: „Potraty jsou špatné, ale je nutné je zákonem umožnit jako dostupný záchranný člun“. Nikde se mladý člověk nedozví, jak se potrat provádí, co je jeho opravdovým výsledkem a jaké má následky pro dítě a matku. Zároveň se podporuje totální vyloučení otce z rozhodování, a tím se z něj také snímá apriori zodpovědnost. Každý říká, že potraty jsou zlo, někdo přidává, že by jej nikdy nechtěl podstoupit, ale jedním dechem se dodá, že toto zlo by mělo být veřejně snadno dostupné. Neříkám to s nějakým pocitem frustrace, spíš to vidím jako jednoznačný předpoklad k pochopení toho, jak moc je nutné obnovit kulturu života právě v naší, svobodné zemi.

Žena, která nečekaně otěhotněla, může využít vaši bezplatnou linku pomoci 800 108 000. Taková linka ale představuje značné provozní náklady. Pokud bude volání hodně, může jít o statisíce měsíčně. Budete je schopni dlouhodobě pokrývat?
S Boží pomocí a díky dárcům jistě ano. Už mnohokrát jsme byli na pokraji finančních možností a Pán Bůh se i díky přímluvě svatých postaral. A to skutečně není klišé. Nikdo z nás není za práci placen, a přesto nám zabere spoustu času a vyčerpá spoustu sil. Ale – vše k slávě Boží. Et omnia in bonum! Záměr linky pomoci je dlouhodobý a není limitován pouze časem tří měsíců, po které bude probíhat kampaň.

Umíte si představit, že na tuto linku zavolá muž? Stalo se to někdy?
Poradna je v provozu od března letošního roku. Za tuto docela krátkou dobu se na nás už jeden muž obrátil. Jsme na to připraveni. Ptal se na možnost vyrovnat se s nedávným postojem, který spočíval v tom, že partnerku po pohlavním styku přiměl užít Postinor, tj. tzv. pilulku poté – intercepci. Má obavy a problém vyrovnat se s faktem, že způsobil možná potrat dítěte.

Někdo třeba nechce volat, ale chce přijít osobně. Má kam?
Určitě ano, poradna je regulérní fyzické místo (zatím bohužel jen v Praze, v Americké ul. 21), kde je přítomna a na setkání připravená vyškolená konzultantka. Adresa poradny je www.linkapomoci.cz

Dříve jste matkám s neplánovaným těhotenstvím nepomáhali?
Pomáhali. A právě pro narůstající objem činnosti tohoto druhu jsme se rozhodli vyškolit tým profesionálních poradkyň a zprovoznit celostátní linku pomoci pro ženy v tísni. Pokračujeme tedy v tom, co jsme dělali už dříve, nyní pod zastřešujícím zázemím poradny Aqua vitae. Máme také dále v provozu v rámci republiky unikátní specializovanou linku pro matky čekající postižené dítě.

Je HPŽ aktivitou Římskokatolické církve?
Jsme občanským sdružením, nevládní neziskovou organizací, která není nijak oficiálně napojena na církev.

Ale křesťané jste, ne?
Ano, to jsme. Ve své činnosti plně respektujeme Magisterium římskokatolické církve.

Mnozí křesťané mají jiný názor. Interrupce považují za nutné zlo, které je podle jejich výkladu daní za dosažení většího dobra – vyšší kvality života.
To říkají. Ale určitě si to v hloubi duše nemyslí. Je to hloupost. Každý, kdo se setkal s lidskou nouzí, zná pocit, kdy se člověku „zastaví srdce“. Na chvíli by chtěl strašně moc pomoci třeba i zkratkou. Ale ví, že za měsíc, rok, deset let je tu problém zase. Je to opravdu nesmysl. Opravdu si skutečnost o „nutném zlu“ myslí jen pár poměrně nestandardně uvažujících jedinců. Jen si vezměte ty zástupy rodičů – kdo z nich by u svých dospívajících dětí s klidem řekl: „Jó, potrat... no, je to nutné zlo, protože jinak by to malé nebylo spokojené.“

Na floskuli o vyšší kvalitě života nicméně řada lidí slyší, dokonce možná letos dostane do sněmovny Stranu zelených.
Je to o lidském štěstí. Ploché, že? Ale opakuji: je to o štěstí, o radosti. Zelené štěstí neexistuje. Konzum a pohodlí vám štěstí nepřinese. To umí jen pokora, oběť, sebezapomenutí, modlitba. Nic jiného. Výsledkem potratu jsou často výčitky svědomí. Svědčí to o jisté cestě k vyšší kvalitě života? Výsledkem potratu jsou často nezodpovězené otázky. Svědčí to o jednoznačných odpovědích na všechno, co člověk trápí či zajímá?

Českou katolickou církví teď hýbá určitá „aférka“ kolem nového časopisu Te Deum, který bývá označován za časopis tzv. „lefébvristů“, tradicionalistického hnutí vymezujícího se proti Druhému Vatikánskému koncilu. Možná protože bylo v prvním čísle otištěno několik článků převzatých z oficiálního periodika lefébvristů Angelus. Byl tam ale publikován také rozhovor s vámi. Dovolte mi prosím velmi přímou a snad i netaktní otázku: Nejste lefébvristka?
V žádném případě! Odmítám postoj následovníků Mons. Lefébvra, který bohužel rozděluje církev, směřuje proti její jednotě a narušuje konzistenci autority biskupů. Plně se ve vnímání tohoto rozkolu – včetně hluboké osobní bolesti nad ním - ztotožňuji se stanoviskem Magisteria.

Jsou potraty větší celosvětový problém než globální oteplování (nebo, jak se méně riskantně říká v poslední době, „globální změna klimatu“)?
Jistě! Globální oteplování může mít ohromné následky, ale nemusí znamenat ani jediný zmařený lidský život. Potrat má zcela jistě vždy za následek smrt člověka. Nechci ani počítat, kolik jich jen v ČR od r. 1957 bylo.

A v čem vidíte naději?
V každém malém kroku. A ve věrnosti. Každý, komu záleží na změně, to musí vzít vážně a začít něco dělat. Jestli neví co, poradíme mu.

Musí být únavné věnovat veškerý volný čas tak smutné věci, jakou jsou interrupce. Jak to zvládáte?
Všelijak. Víte, kolik je teď hodin, když Vám odpovídám na tuto otázku? Půl druhé v noci. Ale není nic dobrého bez Božího požehnání. Takže – jednoznačně: Deo gratias.

Vydržíte? Kde berete sílu?
Ve svátostech, v modlitbě, v růženci, v duchovním vedení. Kde jinde bych měla?

Přeji vám hodně radosti, nakolik je to v kontextu tohoto strašného tématu možné.