Seznamka
Skutky apoštolů vypráví, že toho odpoledne „se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr“. Učedníci byli tenkrát uzavřeni, báli se; nevěděli, co je čeká, jak je přijme společnost. Zvítězí snad předešlé hádky o tom, kdo je větší a důležitější, kdo zradil, spolupracoval, a kdo se naopak zachoval čestně? Zvítězí strach a malé „já“? Možná vůbec nebyli odlišní od nás dnes. Náhle však přišlo zvláštní zemětřesení. Byl to otřes bytostně niterný, který zasáhl viditelným způsobem každého a celou místnost. Viděli „ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky“. Již nebyli jako dříve, stali se novými lidmi a uvědomovali si to. Snad si vzpomněli, co jim řekl Ježíš ve chvíli Nanebevstoupení: „Zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti“; a pochopili slova, která zaznamenal evangelista Jan: „Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám“. Bylo zapotřebí Letnic, aby do jejich srdce vstoupila silná proměňující energie a zvláštní druh ohně je sežehl v hlubině; aby zmizel strach a ustoupil cestě odvaze; aby na místo lhostejnosti vešel soucit k okolním lidem a světu; aby uzavřenost byla smetena horlivostí a egoismus nahradila láska. Takový byl první zázrak Letnic, ale čekal je ještě druhý.
Novgorodská škola, repro: katalog ikon. Ikony lze zakoupit i v liturgickém obchůdku ChristNet.eu.
Vnitřní zemětřesení, které zasáhlo a proměnilo život učedníků, nemohlo zůstat uvnitř, muselo ven. Učedníci nemohli jinak než komunikovat všem lidem radost, kterou prožívali. Již se nezabývali sami sebou, svými malichernými spory, začali mluvit k velikému zástupu, který se shromáždil. A zatímco mluvili, každý je slyšel mluvit ve svém jazyce, všichni si rozuměli a byli si blízcí: „Slyšeli je mluvit každý ve svém jazyce o velkých věcech, které učinil Bůh“, a udivili se. Mohli bychom říci, že se jedná o druhý zázrak Letnic. Byla ukončena nesporná vláda Babylonu. Vyprávění v Genesi nám představilo snahu lidí po vybudování města a věže sahající až k nebi; bylo to dílo jejich rukou, pýcha každého. Ale tato pýcha, právě ta, co je „spojovala“, je zahltila; nerozuměli již jeden druhému a rozprchli se do celého světa. Jedná se o starý příběh, ale je v něm popsán život každého národa na zemi, tedy také našeho. Slovo o tom, co rozděluje, na místo toho, co je spojuje, je u nás slyšet až přespříliš.
Taktéž hukot současných Letnic ukončil tento Babylon. Duch svatý se vlil do srdcí učedníků na začátku této nové doby, času družnosti a bratrství. Církev nepotřebuje ke své obnově stále nové psychologické či sociologické studie, akademické diskuse, prognózy a analýzy – jakkoliv jsou prospěšné, jsou stále pouze lidské – potřebuje dar Letnic. Zázrak začíná uvnitř večeřadla, během slavení svaté liturgie, ale také přede dveřmi. A zde – mezi večeřadlem a náměstím – se obrozuje církev. Takových darů má zapotřebí naše společnost. Potřebuje učedníky vycházející z večeřadla, kteří naplněni Duchem svatým začínají na náměstích mluvit ke všem národům – kdybychom parafrázovali – ke všem voličům, těm „modrým“, „oranžovým“, i těm „rudým“. Důležité je, aby k nim mluvili svým proměněným srdcem, jelikož tehdy jim všichni porozumí. Že je takových učedníků nedostatek? Zaplněné náměstí před Vatikánem, na kterém se tento víkend setkal papež s novými hnutími v církvi, svědčí o něčem jiném…
Autor je postgraduální student na Katolické teologické fakultě UK v Praze a člen komunity San Egidio.
