Vyrostl jste v církvi, nebo jste prožil konverzi v dospělosti?
Konverzi jsem prožil až v dospělosti, bylo to zhruba v mých dvaadvaceti letech, po šestiletém evangelizování mým nejlepším kamarádem Adamem Parmou. Díky tomu a díky dalším okolnostem, hlavně že jsem hledání nevzdal, jsem se stal křesťanem. Bylo to jednoho dne na křesťanském anglickém kempu.

Jak jste se dostal k práci v televizi?
Bylo to jednoduché, konkurzem. Zmíněný kamarád Adam mě přihlásil na konkurz na moderátory dětských pořadů, prošel jsem sítem několika set lidí a nakonec jsem skončil ve  dvojici s Richardem Krajčem v hudebním pořadu Medúza. Pamatuji si živě, že to bylo pouze na základě jediné modlitby: „Pane, pokud mě tam chceš mít, tak jsem tady, pokud ne, tak se vůbec nic neděje a život jde dál.“ V té době jsem studoval vysokou školu, byl jsem v úzkém vedení naší mládeže Církve bratrské v Ostravě a vedle toho jsem pracoval, takže jsem to skutečně nechal – když to vezmu pocitově – pouze na Pánu Bohu. A Pán Bůh to nějak vyřešil a já sám doteď koukám, co všechno v médiích dělám.

Aleš Juchelka a Richard Krajčo při moderování hudebního pořadu Medúza

Proč vás baví moderovat Medúzu?
Medúza je hudební pořad, který je trochu jiný než ostatní hudební hitparády, protože my si hitparádu vybíráme – tak, jak se nám líbí. Máme svůj okruh diváků, kteří mají rádi takovou rockovou hudbu, jakou tam pouštíme, nebo hudbu, která je něčím zajímavá – zvukem, stylem, způsobem podání. Nás strašně baví, být takovými průzkumníky současné populární hudby.

Jste jedním z mála lidí, kteří se pohybují jak v církevním prostředí, tak i v šoubyznisu. Jak se vám daří obstát v obou těchto prostředích, máte s tím nějaké problémy?
Já s tím ve skutečnosti žádné problémy nemám, protože jsem trochu mimo šoubyznis, sám sebe vnímám pouze jako televizního moderátora a nesnažím se dostat do nějakých obrázkových časopisů. Církev, moji bratři a sestry ze sboru, to prostě přijímají jako součást mého pracovního života.

Jste redaktorem Křesťanského magazínu z Ostravy. Jak se liší od stejných pořadů z Prahy a z Brna?
Myslím, že se moc neliší, snažíme se být co nejaktuálnější, ale ostravský Křesťanský magazín má jenom deset vydání do roka. Celý Křesťanský magazín z Ostravy dělá Studio Telepace, které ho České televizi dodává „na klíč“.

Mají být křesťanské televizní pořady ryze „objektivní“, nebo mají obsahovat i misijní prvek?
To je složitá otázka. Řeknu to takhle: Církev byla vytvořena proto, aby v ní byli křesťané, kteří o Pánu Bohu vydávají určité svědectví. Když toto pak „převedeme“ na televizní obrazovku, tak se domnívám, že pokud nějaký křesťan do takovéto církve chodí, která je živá a svědectví o Pánu Bohu předává dále, tak podle mě nemůže být křesťanský pořad bez toho, aby měl alespoň pod povrchem nějaký křesťanský náboj. Je to z jednoho prostého důvodu: slovo křesťan a křesťanství je velmi kontroverzní. Pán Bůh také a nejvíce Ježíš Kristus. To je kontroverzní slovo, které dovede lidi trochu nadzvednout. A domnívám se, že žádné křesťanské vysílání se bez těchto slovíček neobejde – bez křesťana, Pána Boha a Ježíše Krista. Je to kontroverzní proto, že všichni v tom vidí jakési pouto, které ve skutečnosti neexistuje, protože my jako křesťané víme, že v Ježíši Kristu je svoboda a že žádná pouta, která tato slova evokují, nemají reálný základ.

Takže myslím, že křesťanské pořady budou misijní vždycky, pokud budou dělány skutečnými křesťany - a naopak.

Foto: Česká televize. Další informace o Aleši Juchelkovi najdete na webu České televize. Pokračování rozhovoru naleznete zde.

Související články publikované v Magazínu ChristNet: Pravda není žádná chudinka a Náboženské vysílání není mediální masáž v loutkovém divadle. (rozhovor s redaktorem pražské redakce náboženského vysílání Michaelem Otřísalem).