Klášterní život se v Mongolsku uchytil po roce 1500. Za komunismu se ho podařilo téměř zlikvidovat. Nejtvrdší represe přišly ve 30. letech během stalinských čistek, během nichž bylo popraveno na 17.000 lámů. Ale od doby, kdy se země po desetiletích zbavila sovětské nadvlády, se buddhismus vrací. V roce 1990 mohly svoje brány otevřít dva kláštery. Jejich počet se ale rychle zvýšil až na 170. Mongolové vyznávají stejnou verzi buddhismu jako Tibeťané. Tibetský duchovní vůdce, dalajlama, Mongolsko od počátku 90. let pětkrát navštívil. Naposledy v roce 2002, kdy vedl náboženské rozpravy před tisícovkami posluchačů. Tradičně Mongolové vyznávali spíše šamanské kulty, které jsou dodnes silné na severu země.

Klášter Erdene Dzú se nachází na travnatých prostorách na kraji starobylého města Karakorum asi 370 kilometrů na jihozápad od hlavního města Ulánbátaru. Před rokem 1936, kdy byl zničen, v něm přebývalo asi 1500 mnichů. Ale na rozlehlých pláních a v údolích nejméně zalidněné země na světě tradice přežily. "Náboženské předměty jsme schovávali ve velké truhle," vzpomíná Básan-Süren Čandsüren. Ve věku 27 let je vrchním lamou v klášteře, jehož pozemek je vyznačen 108 pagodami, které přežily komunistickou zkázu. Když Čandsüren v roce 1991 přišel do kláštera, žilo v něm jen 17 mnichů. Dnes jich tam je již 65. Tehdy mu bylo 12 let. Říká, že v Mongolsku jsou mniši buď velice mladí anebo staří. Naráží tak na generační mezeru, která vznikla během komunistické éry, kdy náboženská shromáždění nahradila setkání státních družstev.

Básan-Süren svým vstupem do kláštera šel ve šlépějích svého dědečka, kterému se podařilo zachránit obřadní předměty poté, co byl klášter zrušen. "Když jsem navštěvoval dědečka doma, díval jsem se na buddhistické sošky, které na mě velice zapůsobily," vzpomíná a v záhybech svého hávu loví zvonící mobilní telefon. "Zachovat všechny tyto předměty vyžadovalo v dobách komunismu mnoho odvahy," říká. Ve 12 letech musel Básan-Süren opustit normální školu a začal se zúčastňovat náboženského vyučování. Nyní založil náboženskou školu, kde se snaží 33 chlapcům poskytnout oba dva typy vzdělání. Jeho kancelář se nachází v jurtě - stanu s kulatou základnou, tradičním obydlí mongolských pastevců. Před jurtou běhají mladí chlapci v kaštanově hnědých rouchách, předvádějí, co dokáží na hrazdě a čekají na začátek ranních zpěvů.

Mezi turisty, kteří se shromažďují okolo kláštera, jsou návštěvníci z Ulánbátaru, někteří z nich jsou hluboce věřící buddhisté. Slunce se rozpaluje po chladné noci, malý chlapec troubí na lasturu a ranní modlitby začínají. Gendengín Čojdžamc je rád, že se k nim může připojit. "Toto je změna k lepšímu. Když nemáte víru, nemáte ani soucit," říká.