Letošní pouť zahájila večerní bohoslužba v románsko-gotickém kostele v Petrovicích. V kázání se P. František soustředí na vybavení cestovatelů, tedy na jejich vybavení duchovní. Slovo Boží je mapou, se kterou nikdy nezabloudíme, a stejně tak je i naším světlem, které nám umožňuje překonat temnotu. Průvod, složený z farníků petrovických i „přespolních“ se po mši vydává do Kunratic. Jdeme cestou-necestou a ulice střídají les a obilné lány. Jak budou vypadat další etapy? „V příštím roce )bychom mohli pokračovat přes Brdy například do Berouna nebo do Příbrami a do Prachatic kde jsou také kostely sv. Jakuba,“ vypráví cestou P. Převrátil. „Už by to bylo třeba na několik dní. Později se vypravíme dál přes Šumavu a pak přes Německo nebo Rakousko, Švýcarsko, přes další města, kde jsou kostely sv. Jakuba. Můžeme při tom sledovat dávné poutnické stezky.“
Šeří se, pouť potrvá celou noc. Někdo to vzdává ještě než průvod vkročí do „temnoty“ Modřanské rokle, jiní zůstávají až do rána a přidává se k nim posila z ostatních svatojakubských farností.
Chrámy, zasvěcené tomuto Zebedeovu synovi, byly zakládány především ve středověku, v románské a gotické době. Právě tehdy byl sv. Jakub velmi oblíbeným patronem a přisuzovala se mu velká role v boji proti Maurům, ale naštěstí se nezapomínalo ani na jeho misijní aktivity. Kunratický kostel je až na starší sakristii charakteristickou ukázkou barokní architektury, podobně jako kostel na Zbraslavi a mohutná bazilika u kláštera minoritů na Starém městě. Jen kostel ve Stodůlkách je pseudogotický na místě původního.
K ránu poutníci procházejí uličkami Starého města.Ze Stodůlek výprava přijela metrem, ale i tak má za sebou skoro čtyřicet kilometrů pěšího putování. P. Převrátil oceňuje, že se k takovému výkonu odhodlali většinou netrénovaní lidé, kteří nejsou na dlouhé túry zvyklí. Bohoslužba ve staroměstském kostele probíhá v komorní atmosféře. Sedíme v předních lavicích, žalm a ordinarium zpíváme bez doprovodu varhan. Mši s námi slaví také sedmadevadesátiletý, leč stále vitální P. Bernardin Mráz. Pouť opravdu není třeba prožívat v obrovském zástupu věřících, ale stačí docela malé společenství. Potvrzuje to přání P. Převrátila. „Je mnoho lidí, kteří v posledním letech putují do Compostely. Mám trošku strach z toho velikého davu, proto uvažuji, že bychom tu poslední etapu šli mimo hlavní termíny.“ A dodává:“Pouť nemusí směřovat jen do Compostely. Klidně se můžeš se svými kamarády vypravit někam po Čechách nebo na Moravu. Počet kilometrů není to hlavní.“
