Problémy s komunikací jsou staré jako celá existence lidstva. Důvody jsou často rozdílné – ať již je to jazykový problém, různé povahy lidí, zkušenosti, jiné chápání, neporozumění, nechtění porozumět. Jednu a tutéž věc chápeme mnohdy rozdílně. Někdy je i nesmělost problémem v komunikaci, snad i obava z nepochopení, zesměšnění.
Každý z nás se již setkal s tím, že kamarád, druh, manžel s námi komunikaci naráz přerušil. Hlavou se honí proč, hledají se důvody, co se stalo, rozebíráme poslední rozhovor, kde se stala chyba. Nebo ji přerušíme my sami.
Co je správná nebo jak má vypadat správná komunikace? Ta začíná láskou k bližnímu. Z bible víme, že Bůh má rád všechny lidi bez rozdílu, odpouští nám naše prohřešky, chyby. A my lidé ? Neumíme tak odpouštět, nemáme všechny lidi rádi stejně. Někdy je hodně těžké milovat bližního, zvláště je-li vztah bolestný, ubližující, ale i přes negativní zkušenosti stále zůstává, že díky přátelství a lásce nastává ta nejlepší a nejpřímější komunikace.
Láska je mít někoho rád i s jeho chybami. Každý člověk potřebuje lásku. I ti, kteří navenek se jeví jako tvrdí, zlí, nepřátelští. Ve většině případů to bývá pouze povrchní tvrdá slupka, jakýsi obranný systém lidí, bránících se dalšímu zklamání, ublížení. Ale láskou se i tato bariéra dá zdolat.
Při výuce nonverbální komunikace nás učili, že pouze 7% komunikace je přenášeno slovy, 38% tvoří hlasový projev a 55 % je tzv. „řeč těla“, naše chování, postoje, gesta. Nejsme posuzováni jen podle toho, co říkáme, ale jak se chováme, jak žijeme. Proto pozor na to, co nosíme v srdci, čím své srdce naplňujeme. To vše zase září z nás, vychází k druhým, kéž je to co nejvíce s láskou.
A ke slovu láska neodmyslitelně patří slovo věrný, věrná. „Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm“. ( l. list Jan4,16)
Napadá mě motto amerických námořníků – Semper Fidelis - vždy věrný. To nejsou jen prázdná slova. Vzájemná věrnost a oddanost jsou nezbytné v situacích na hranici života a smrti, kterým vojáci čelí. Pouze úplná věrnost druhému, spolehnutí se na druhého v každé situaci, obětavost přináší pokoj, a tím i vítězství.
Také v církvi víra k nám vchází skrze lásku, která je nejmocnější zbraní. Láska sehrává klíčovou roli během celého období našeho křesťanského života. Bez věrnosti v lásce ztrácíme sílu spojení s Kristovou mocí, boříme to krásné, co září člověkem, ztrácí se komunikace.
„Podle toho všeho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým." (Jan 13,35)
Boží slovo je věrné, stálé, důsledné, netrpí rozmary, jako to kolikrát dokážeme my, není ovlivněno náladovostí. Je věrné ve své podstatě. Pravá láska je mít někoho rád i s jeho chybami, bez podmínek. Jde o přijetí druhého takového, jakým je, snažit se porozumět, i když mluví třeba jazykem, který ani neumíme pojmenovat, ať je jakékoliv pleti, srdce laskavé má stále u všech lidí jednu barvu - zářivou od lásky. Všichni děláme chyby, i my potřebujeme, aby i ti druzí nás brali takové, jakými jsme, bez podmínek.
A tak všem lidem přeji tu nejlepší komunikaci na celém světě, kdekoliv, s kýmkoliv.