Právě před 75 lety došel spisovatel C. S. Lewis (1898-1963) ke křesťanské víře. 28. září 1931 jel se svým bratrem Warrenem na motocyklu do zoologické zahrady ve Whipsnade. „Když jsme vyrazili na cestu, nevěřil jsem, že Ježíš Kristus je Boží syn, a když jsme dorazili do zoo, věřil jsem tomu,“ píše Lewis ve své autobiografii „Zaskočen radostí“.

Přitom se během této jízdy neudálo nic zvláštního. Avšak to, co se při tomto líčení zdá být snadnou událostí bez příčiny, bylo ve skutečnosti ovocem dlouhé cesty.

Již dva roky předtím se Lewis proměnil z ateisty v teistu, když po dlouhém zápasu, kdy se proti své vůli stále více přibližoval myšlenkám na Boha a v rozhovorech s přáteli, jako byl Owen Barfield (1898-1997), se musel zříkat jednoho rozbitého materialistického předsudku po druhém, a nakonec si jistým způsobem uvědomil Boha, takže se pak mohl označovat za „empirického teistu“.

„To, čeho jsem se tolik obával, mě nakonec dohonilo. V letním semestru 1929 jsem se umoudřil a připustil, že Bůh je Bohem, a klekl jsem na kolena a modlil se; snad jsem byl v oné noci nejvíce poraženým a nejvíce vzdorovitým konvertitou v celé Anglii.“ (Zaskočen radostí)

Přesto však Lewis ještě nebyl křesťanem. Nerozuměl smyslu Božího lidství a Kristově smrti a vzkříšení. Začal číst Janovo evangelim v původním řeckém znění. Chestertonova kniha „Věčný člověk“ přiblížila křesťanství jeho chápání.

Avšak rozhodující překážka, která mu bránila ve víře, se zhroutila v rozhovoru s Johnem Ronaldem R. Tolkienem (známým spisovatelem, pozn. red.) a Hugem Dysonem (1896-1975), který začal večer 19. září a trval až do svítání. Tolkien tento rozhovor zpracoval ve své básni „Mythopoeia“ a jeho myšlenky rozvinul ve stati „O pohádce“.

Rozhodující Tolkienovou myšlenkou byl, že evangelium je zároveň mýtus a zároveň historická skutečnost, či lépe řečeno: jediný mýtus, který má božského autora a který se udál v historické skutečnosti. Lewis znal mýty o umírajícím bohu a obětní smrti, například v nordických a egyptských mýtech o Baldurovi nebo Osiridovi.

Nyní se však ukázalo, že existence těchto mýtů není námitkou proti historicitě evangelií. Ty nejsou žádnou další variantou mýtické látky. Je tomu přesně naopak: Protože křesťanský „mýtus“ je skutečností, docházejí v něm všechny mýty svého naplnění, pokud samy představují stín pravdy či její předtuchu.

Socha C. S. Lewise v Belfastu s motivem Letopisů Narnie

Tím se Lewis dává na opačnou cestu než Rudolf Bultmann (známý protestantský liberální teolog, pozn. red.): Zatímco tomu se historická skutečnost evangelií vypařila do mýtů, Lewis naproti tomu povýšil křesťanské mýty do historických skutečností. Lewis se spolu s křesťanskou vírou nerozhodl pro jeden mýtů z mnoha, nýbrž dosáhl onoho archimédovského bodu, který mu umožnil, aby porozumněl ostatním mýtům a náboženstvím lépe, než ony rozumí samy sobě, a rozpoznal, jak se fragmenty jejich částečných pravd v křesťanství spojují do celku.

Když toto jednou poznal, byl Lewis jako znalec mýtů nejlépe způsobilý k tmu, aby vystoupil proti demytologizaci (protestantských liberálních teologů, pozn. red.). Od literárního vědce Lewise si dotyční teologové museli nechat líbit výtku, že o tématu nemají ani ponětí. V „Bučení laika“ píše:

"Ať už tito muži mají jakékoli postavení jako bibličtí kritikové, nedůvěřuji jim, pokud se o ně jde jako o kritiky. Zdá se mi, že se jim nedostává schopnosti literárního úsudku, intuice ohledně kvality textů, které čtou. Tato výtka zaznívá jen zřídka vůči mužům, kteří svůj celý život strávili mezi knihami.

Ale možná právě v tom spočívá problém. Ten, kdo strávil svoje mládí a svá mužná léta studiem textů Nového zákona a studiemi jiných o nich a svou literární zkušenost nemůže srovnat se zkušeností, která pochází jen z daleko hlubšího a živějšího zaobíráním se literaturou, se se značnou mírou jistoty dostane do nebezpečí, že právě nejbližší věci v těchto textech přehlédne.

Když mi někdo říká, že nějaké místo v evangeliu je legenda nebo smyšlenka, tak chci vědět, kolik legend a smyšlenek četl, jak cvičené je jeho patro v rozlišování chuti, a ne, kolik let strávil nad tímto evangeliem.“

Lewis pak nadále postavil svůj spisovatelský život do služeb křesťanské víry, její obrany, jejího představování a vysvětlování, a stal se jedním z nejúspěšnějších křesťanských autorů 20. století.

Ze serveru kath.net přeložil Jan Uhlíř

Foto: Wikipedia.org

Dlouhou řadu knih C. S. Lewise vydalo v češtině nakladatelství Návrat domů, Magazín ChristNet letos v zimě recenzoval filmové zpracování Letopisů Narnie