Hilda Šlicková si vždy myslela, že kvůli holokaustu již nikdy neuvidí svého bratra Simona. Po 65 letech bez jakékoli zmínky si ale nedávno díky vytrvalému úsilí Hildina vnuka oba padli do náruče na letišti v Tel Avivu, napsala agentura AFP. "Plakal jsem. Všichni jsme plakali. To se nedá pochopit, že... po dlouhých 65 letech... Jsem nesmírně šťastný," neskrýval dojetí ani slzy osmdesátiletý Simon Glasberg při slavnosti v jeruzalémském památníků Jad Vašem. Rodina Glasbergů byla rozdělena v roce 1941. Po příchodu nacistů musela tehdy desetiletá Hilda odejít ze severorumunského města Černovcy (nyní na Ukrajině) jen se svou starší sestrou Bertou. Přes Uzbekistán se dostaly až do Estonska, kde Hilda strávila většinu života. Zde se vyučila kadeřnicí a vdala. V roce 1998 se rozhodla následovat jednoho svého syna do Izraele. Všechny ty dlouhé roky, kdy byla zcela bez zpráv o svých rodičích či čtyřech bratrech, myslela na nejhorší. Před několika měsíci se ale jeden z Hildiných vnuků David rozhodl podívat do internetové databáze památníku Jad Vašem ve snaze získat nějaké informace o rodině své babičky. V databázi je přes tři miliony jmen židovských obětí holokaustu, které hledají jejich blízcí.

David Šlick tam ale o osudu Hildiny rodiny nic nenašel. Pomoc přišla odjinud. Našel tam dávnější zmínku, ve které jistý Karol na síti oznamoval smrt své sestry Hildy. "A ty údaje a okolnosti, o kterých tam psal, seděly přesně na mou babičku," říká David.

"Hledal jsem toho Karola všude, nakonec jsem našel jeho syna, doktora z Floridy." Ten Davidovi vyprávěl, že rodina Glasbergů válku přežila a žije v Kanadě a že rodina si myslela, že ty dvě dcery, Hilda a Berta, holokaust nepřežily. Rodiče Hildy zemřeli ve věku 98 a 92 let v Montrealu v roce 1980. Karol a jeden další bratr Eddie zemřeli v letech 1999 a 2004. Ale Simon, bývalý podnikatel, a Mark stále žijí.

"Na tuto novinu jsme Hildu museli připravit. Aby nebyl šok příliš veliký," vypráví další Hildin vnuk Benny. "Celý týden jsem jí říkal, že jsou lidé, kteří našli své blízké, o kterých si mysleli, že již nežijí. Moje babička ale pořád opakovala, že se nechce do minulosti vracet a že neexistuje žádná šance." Před velkým shledáním si Hilda se Simonem dvakrát telefonovali. "Moje matka to hned nepochopila. Prostě jí to nedošlo," říká dcera Hildy.

Drobná pětasedmdesátiletá dáma vypadala při slavnosti v Jad Vašem před desítkami novinářů a fotografů jakoby ztracená. Naproti tomu její bratr se neubránil dojetí, tiskl svou dceru do náruče a znovu a znovu vyprávěl anglicky tu rodinnou historii. Hilda mluvila málo a spíše zastřeně rusky. Spolu mluvili v jidiš.

"Mým snem je nyní jet do Kanady, abych viděla svého bratra Marka, který je vážně nemocen, a abych si prohlédla náhrobky svých rodičů," říká Hilda. "Cítím, že je pro ni nejtěžší vědomí toho, že její otec a matka žili ještě tak dlouho a ona je přesto již nikdy neviděla," vysvětluje Hildin syn Zeli.