Ritus, neboli obřad, je tradicí a zákonem usměrněná forma liturgie. Rity v římskokatolické církvi dělíme na západní a východní. Ve skupině západních, kromě nejrozšířenějšího obřadu římského, (celkem málo rozšířeného mozarabského a galského), velmi významné místo zaujímá ritus ambroziánský, který se používá, až na menší výjimky, na celém území arcidiecéze milánské, která je svojí rozlohou největší na světě. Na tomto teritoriu se rovněž výlučně mluví o tzv. „ambroziánské (katolické) církvi“, což neznamená nějakou nezávislou církevní strukturu, nýbrž je označením pro římskokatolickou církev v Lombardii. Tím je i patrný silný duchovní, liturgický i teologický vliv této diecéze, která se hlásí k odkazu sv. Ambrože, jenž byl v Miláně biskupem v letech 374-397 a jehož svátek se podle církevního kalendáře připomíná 7. prosince. I když II. Vatikánský koncil zreformoval ambroziánský ritus, přesto se dodnes zachovalo mnoho odlišných liturgických elementů.

Kardinálové Tettamanzi a Martini slaví ve své diecézi liturgii podle ambroziánského ritu

Oděv diecézních duchovních: černá klerika stejného střihu jako u otců redemptoristů, čtyři knoflíky pod krkem, přepásaná pouze černým pásem (cingulem), kolárek bez římského „V“.

Kalendář: 6 adventních nedělí, postní doba nezačíná nikdy Popeleční středou, nýbrž výhradně nedělí, odlišný je text breviáře i lekcionáře a datum některých svátků.

Liturgické barvy: zcela výjimečně se používá zelená; bílá, jako např. na Nový rok, je často nahrazena barvou červenou, která výrazně převládá a používá se i pro postní dobu i pohřební obřady, tak jako v pravoslavné církvi.

Oltář při bohoslužbě: v milánské bazilice sv. Ambrože a v kněžském semináři ve Venegonu byl celebrant výhradně obrácen tváří k lidu, tedy ještě před liturgickou reformou II. Vatikánského koncilu. (Zdá se však, že důvodem byly časté přepady kostelů skupinkami Ariánů, a proto biskup Ambrož, abych ochránil věřící při bohoslužbě a zamezil zneuctění obřadu, potřeboval od oltáře „kontrolovat“ prostor baziliky.)

Červená je převládající liturgickou barvou v ambroziánském ritu

Kadidelnice: na rozdíl od římské je nahoře otevřená a okuřuje se tím, že se třikrát rychle otáčí ve vertikálním kruhu, což vyžaduje technickou zdatnost duchovních, aby uhlíky nevypadly na zem.

Oblečení jáhna při bohoslužbě: štóla je vždy kladena na dalmatiku, tak jako v pravoslavné církvi.

Zvony: jsou spojeny s jakýmsi kolem, které svým stálým pohybem otáčí zvonem. To vytváří charakteristický zvuk, který je slyšet pouze v Lombardii.

Credo: modlitba “Věřím v Boha“ se recituje až po obětování, v minulosti, dnes jen zřídka, vkleče.

Pozdravení pokoje: se koná hned po přímluvách, tedy před bohoslužbou oběti.

Křest: na křtěnce se nelije voda, nýbrž křtí se ponořením hlavy.

Lavabo: mytí rukou kněze při bohoslužbě je fakultativní.

Agnus Dei: mešní modlitba „Beránku Boží“ se recituje pouze v bohoslužbě za zemřelé.

Lámání (chleba) hostie: se koná již před modlitbou „Otče náš“.

Kyrie eleison: neboli „Pane smiluj se“, se opakuje vícekrát během bohoslužby vždy třikrát po sobě. Je to velmi typická aklamace pro ambroziánský ritus, který má mnoho společných prvků s východní liturgií. Při pontifikálních bohoslužbách v katedrále, které arcibiskup slouží spolu se svým duchovenstvem, průvod vyjde ze sakristie, ale ještě než vystoupí k oltáři, zastaví se mezi lavicemi a v tomto prostoru začíná liturgie, na jejímž úvodu je zpěv dvanácti „Kyrie eleison“.

Kyrie eleison se zpívá i pří začátku liturgie

Požehnání celebranta: před čtením se udílí nejen jáhnovi pro četbu evangelia, ale všem lektorům: „Otče, požehnej mi." „Čti ve jménu Pána.“

Příprava oltáře pro bohoslužbu oběti: se koná hned po četbě evangelia, tedy při kázání.

Předkoncilní latinský ambroziánský ritus se slouží v Miláně pravidelně každou neděli v 10.00 v kostele sv. Rocha al Gentilino, nám. Tito Lucrezio Caro, 7. Kromě výše uvedených elementů, kněz je obrácen zády k lidu, dokonce i při slovech „Dominus vobiscum“ a čtení epištoly, konsekraci říká šeptem hned a po ní se podruhé modlí „Vyznávám se Bohu všemohoucímu...“ (Confiteor), pozdravení pokoje se koná pouze mezi klérem u oltáře atd. Tohoto starého ritu se zúčastňuje asi čtyřicet osob a zdá se, že příliš neoslovuje mladé lidi.

Autor je korespondent Magazínu ChrisNet.cz v Miláně, kde působí jako kněz. Více informací o "ambroziánské
katolické církvi ". Foto: webové stránky arcidiecéze milánské.