V pondělí 22. ledna v ranních hodinách zemřel ve věku 94 let legendární francouzský kněz chudých, abbé Pierre.

Dlouhá léta se tento sociálně angažovaný nekonformní kněz umisťoval na prvním místě žebříčku nejpopulárnějších Francouzů, který dvakrát ročně zveřejňuje nedělník Le Journal du Dimanche. Celkem sedmnáctkrát stanul v jeho čele. Až v roce 2004 požádal, aby ho již nenominovali a tak jeho místo zaujal populární fotbalista Zidane. V loňské televizní anketě o největšího Francouze v dějinách se umístil na třetím místě za generálem de Gaullem a vědcem Luisem Pasteurem.

Abbé Pierre se narodil 5. srpna 1912 v Lyonu. Jeho občanské jméno bylo Henri Groues. Pocházel z velmi zámožné továrnické rodiny. V devatenácti letech vstoupil do řádu kapucínů. Kvůli plicní tuberkulóze ale musel po několika letech přísný řád opustit a stal se kaplanem v Grenoblu. Během druhé světové války se po obsazení Francie nacisty angažoval v odboji a pomáhal Židům utíkat do Švýcarska. Po válce byl několik let členem francouzského parlamentu. V roce 1949 založil na pařížském předměstí Neuilly-sur-Seine „Společenství Emauzy“, jež se staralo a stará o nejchudší z chudých, zejména bezdomovce. Dnes z něj vyrostlo hnutí, které působí v 50 zemích světa. Jenom ve Francii se k němu hlásí kolem čtyř tisíc příznivců.

Širší veřejnosti se stal abbé Pierre známým během tuhé zimy 1953/54, kdy na vlnách rozhlasu emotivně burcoval k pomoci mrznoucím bezdomovcům. Jeho popularita pak ve Francii rok od roku rostla.

Vatikánský státní sekretář Tarcisio Bertone poslal v úterý jménem papeže Benedikta XVI. soustrastný telegram arcibiskupovi v Bordeaux Jeanu Pierru Ricardovi, předsedovi Francouzské biskupské konference. Jak informoval Vatikánský rozhlas, „děkuje v něm Bohu za život zesnulého abbé Pierra a za jeho službu chudým.“ Adresát telegramu, arcibiskup Richard, vyjádřil pro totéž médium naději, že hnutí a boj abbé Pierra „se ani po smrti zakladatele, kterou teď oplakáváme, nepřeruší. Ba naopak, třeba nám teď abbé Pierre pomůže ještě více.“

Laskavá slova papeže i předsedy francouzských biskupů ovšem nic nemění na tom, že v posledních letech se Pierre od oficiální římskokatolické církve poněkud vzdálil. Ve své poslední knize „Můj Bože… proč“ z roku 2005 se vyslovil značně nekonformně k palčivým tématům katolické církve, jako je povinný celibát, homosexuální partnerství, kněžské svěcení žen a také k osobním tématům, jako je jeho vlastní zacházení se sexualitou a jeho představa o katolické církvi. Abbé Pierre přiznal, že několikrát měl letmé sexuální vztahy. „Ale nikdy jsem neměl pevný vztah, protože jsem nedovolil, aby sexuální touha ve mně zakořenila." Jak připustil, zná sexuální touhu a „její velmi zřídkavé uspokojení, ale toto uspokojení bylo ve skutečnosti zdrojem nespokojenosti, protože jsem cítil, že jsem nebyl v pravdě.“ (Viz starší článek „Hříšný světec abbé Pierre“).

V poslední kapitole knihy Pierre vyslovuje lítost nad tím, že se papežství stalo „příliš mocným". Katolicismus se podle něj musí osvobodit od „římského poručníkování místním církvím". To je podmínkou pro to, aby se církev stala znovu „evangelijní“ a aby bylo možné smíření mezi křesťany.

Podle kath.net, Die Welt, Lidových novin a Radia Vatikán zpracoval Jan Uhlíř. Foto: dpa