Tolik dokument Charta Oecumenica, který byl v lednu letošního roku podepsán představiteli Ekumenické rady církví v České republice a České biskupské konference. Mnozí křesťané ovšem považují Chartu Oecumeniku či některé její body za prohlášení kontroverzní. Charta se stala předmětem polemik a také námětem diskuse, která se uskutečnila v úterý 27. března 2007 v budově farnosti evangelické církve metodistické v Praze 2.
Hovořilo se především o tom, jaká je vlastně povaha tohoto prohlášení. Mgr. Martin Vaňáč z evangelické teologické fakulty UK (sám je katolické konfese) zdůraznil, že se nejedná o konečný text, ale o impuls k dlouhodobému procesu sblížení. „Já bych řekl, že je to příručka, nějaký návod, inspirace. Nesmí převážit pocit toho, že jde o nějakou směrnici nebo právní předpis.“ Charta Oecumenica tu podle Mgr. Vaňáče nevytváří něco nového, ale je tu proto, aby v ní křesťané nacházeli inspiraci pro další rozvoj stávající ekumenické aktivity.
„Charta Oecumenica není ten typ ekumenického dokumentu, který zjišťuje shody a rozdíly v učení a praxi současných církví, charakterizuje tento text profesor ThDr. Pavel Filipi, vedoucí katedry praktické teologie na ETF UK. „Je tam výslovně řečeno, že Charta nemá naukový či dogmatický charakter a ovšem ani církevně-právní závaznost. Konference evropských církví respektive Rada evropských biskupských konferencí neměly a nemají mandát uzavírat nějaké vymahatelné závazky. Jsou to závazky, které na sebe zúčastnění dobrovolně berou a potom ty závazky platí jen pro ty, kdo je takto na sebe vzali.“ Jak profesor Filipi dále říká, Charta také nepracuje s vyhraněnou definicí jednoty. Každá církev si pod tím totiž představuje něco jiného.
JUDr. PharmDr. Milan Bíba, potvrzuje, že Charta oecumeica není vysloveně právním spisem, ale do kontextu právních textů ji ve své úvodní promluvě zařazuje. Přesněji řečeno, nahlíží na ni v souvislosti s kanonickým právem katolické církve. „Je možné diskutovat, do jaké míry je dokument čistě deklarativní a do jaké míry právní. Já jsem zjišťoval, co z hlediska kanonického práva ten který závazek znamená. Protože zde bylo řečeno, že když se řekne určitý pojem, tak si ho každý představuje jinak. Například směřování k Eucharistickému společenství. Pokud by člověk neznal obsah Charty, mohl by si představovat, že se bude směřovat k tomu, aby se ekumena stala kompromisem mezi chápáním Eucharistie podle katolické nauky a večeří Páně podle tradičního pojetí reformace. Jenomže v celém Eucharistickém společenství z hlediska katolické církve je závaznou normou, že kdo se přijímání Eucharistie účastní, musí projevit katolickou víru. Potom bych se zavazoval k něčemu, o čem vím, že to nebudu plnit.“
Zdrženlivé stanovisko vůči dokumentu Charta Oecumenica zaujímal MUDr. Aleš Navrátil, zástupce biskupa apoštolské církve. „Byl jsem svědkem toho, že některé církve byly určitým způsobem vyzývány, aby podepsaly Chartu Oecumeniku. Aby ti, kteří nepodepsali se cítili jako outsideři a jako narušitelé ekumenické jednoty.“ Dr. Navrátil to přirovnával k volbám v době komunistické totality, kdy odmítal volit jednotnou kandidátku národní fronty. Poté vyzval k dodržování svobody při jakékoli volbě i při podpisování dokumentů. Ať už bude většina lidí na kterékoli straně.
Konfrontaci názorů, k níž následně došlo, profesor Filipi okomentoval: „Pochopili jsme to jako soupeření dvou bloků. Charta Oecumenica je ale souborem impulsů, jak se přiblížit.“ Setkání pak uzavřela společná modlitba - modlitba Páně. Modlitba Toho, který dává rozdělenému křesťanstvu jednotu.