Motto: “ Až bys jednou za lesk zlata měl zapřít jazyk svůj, vol chudobu a hrdě vyznej, že český kraj je domov tvůj!”

Ve čtvrtek 26. dubna a v pátek 27. dubna 2007 uvedla ostravská televize NOE v pořadu „Křižovatky“ rozhovor s Mons. ThDr. Jaroslavem Škarvadou, bývalým generálním vikářem a světícím biskupem pražským, který byl osobním sektretářem kardinála Josefa Berana. Dojemné svědectví 83letého člověka, kterému totalitní komunistický režim znemožnil, aby se mohl, po ukončení studia teologie v Římě a vysvěcení na kněze, svobodně vrátit do své milované vlasti a sloužit českému lidu v duchovní správě. Dokument, který je zpytováním svědomí pro naší starší generaci a inspirací a vzorem pro naše mladé křesťany, aby milovali Krista a jeho církev a poučili se, jak krutá a nemilosrdná byla komunistická diktatura v naší vlasti. Z rozhovoru s panem biskupem Jaroslavem máme pocit, že duchem zůstal stále mladý, což dokazuje jeho velký smysl pro humor. Také přítomnost sympatického režiséra a herce Jiřího Stracha dává celému dokumentu lehkost a dynamičnost, i přes bolestné kapitoly v životě pana biskupa.

Méně vhodné bylo to, že Mons. Škarvada mluvil nespisovnou pražskou češtinou, která by jistě byla vynikající někde u táboráku při besedě s mládeží, ovšem její použití se stává poněkud problematickým ve sdělovacích prostředcích, ve kterých by měl zaznít krásný spisovný jazyk. Kněží byli nositeli vzdělanosti a kultury v našem národě, studují rétoriku a homiletiku, a tak se očekává určitá úroveň mluveného slova. Rozhovor se odehrává v nádherné starobylé knihovně pražského premostránského kláštera a působí poněkud rušivě, pokud slyšíme: vono, dokonalej, bejt“, atd., a neustále opakované „né“, které v určitých chvílích působí i grotestkně. Dr. Škarvada sám o sobě prohlásil, že byl přísným profesorem na teologické fakultě, dával i neodstatečnou, a tak mi musí odpustit náročnost vůči jeho slovnímu projevu, i když se pravděpodobně na něm také podepsala ona dlouhá doba, kdy žil v zahraničí. Já sám jsem Pražák, který již 20 let bydlí v Itálii, a mám někdy potíže, abych odolal vlivu sugestivního pražského slangu. Myslím si však, že ti, co reprezentují určité hodnoty a starobylé instituce, by měli opravdu věnovat velkou pozornost kvalitě mluveného projevu, protože nevhodná jazyková forma by mohla poškodit i velmi hodnotný a důležitý obsah.