Většina zájemců už překročila padesátku. Kněží většinu kandidátů odmítají. Vysvětlují, že stát se duchovním není východiskem pro podzim života. Občas ale dělají výjimky. "Salesiánské síto nepropustí žádný drahokam, i když už ztratil mladistvý lesk," usmívá se páter Piotr Sosnowski, který přednáší v Lodži ve dvou duchovních seminářích řádu salesiánů.
I dříve klepali na dveře noviciátu pánové v pokročilém věku, kterým se nepodařilo nalézt životní partnerku. Nyní se přidali vdovci. Teď jsou tu dva Lodžané po padesátce. Oba tvrdohlavě lpěli na přání stát se duchovním, protože kanonické právo to vdovcům nezakazuje.
Jak znějí argumenty? "Mám dvě děti, které dostudovaly a osamostatnily se. Ženu jsem pochoval. Teď bych si přál uskutečnit touhu z mládí a stát se knězem. Jsem silně věřící," napsal salesiánům šedesátník z Lodže.
"I když se říká, že poslání nezná meze věku, drtivou většinu postarších uchazečů odmítáme. Nelze se stát knězem kvůli setření slz po smrti blízkého člověka, nebo protože nepřichází jiný nápad, jak si poradit se životem. Taková motivace nestačí," říká Sosnowski.
Stát se duchovním nemusí být východiskem pro podzim života
Někteří zájemci o kněžství jsou však natolik fascinováni představou, že budou zpovídat a sloužit mše, že nevnímají žádné námitky. Sosnowski přišel na účinný způsob, jak přimět vdovce a staré mládence, aby z duchovních výšin opět sestoupili na zem. Nabízí jim "zkoušku v polepšovně"; salesiáni totiž vedou středisko pro nezvladatelnou mládež. "Jeden z těch nadšenců se tak lekl, že tam ani nedorazil," usmívá se.
Paulíni v Čenstochové také zaznamenali rostoucí zájem starších pánů o kariéru duchovního. Předvídavě na své internetové stránce upozorňují, že do řádu přijímají muže ve věku od 18 do 30 let. Vůbec to nezabralo. "Skoro každý týden telefonují mnohem starší zájemci, aby si dohodli pohovor," říkají v přijímací kanceláři. Jsou ale i výjimky, i když přijetí předchází velmi důkladné zkoumání, zda je věkem pokročilý nováček ke službě duchovního opravdu povolán. "Spolu se mnou byl vysvěcen spolužák, který už měl 57 let. Do kostela na slavnost přijeli jeho děti i vnuci," vzpomíná Sosnowski.
Páter Rafal Zarzycki, prorektor františkánského duchovního semináře, potvrzuje, že zralí muži jsou celí žhaví stát se duchovními. Do semináře však úspěšně vstoupí jen nemnoho z nich, kteří dokázali přesvědčit nadřízené, že opravdu zaslechli hlas boží. Studia právě končí jeden padesátník. Jiný kvůli semináři opustil dobré místo v belchatowské bance.
Krakovské provincii kapucínů se každým ročně přihlásí šest až sedm uchazečů okolo padesátky; žádnému se nepovedlo najít si manželku. Podle pátera Waldemara Korby tento fenomén sílí. "Muži, kteří si nedokázali poradit s osobním životem, často propadají devótní zbožnosti. Ale to není poslání. Být duchovním nemůže být útěkem od života. Nejsme penzionem poklidného stáří. A tak je s díky odmítáme," říká.
Foto: ilustrace z knihy Proměněné sny a z webu www.umirani.cz